Nokturno.net / tvorba / dílko

Tak sedím zas jednou ve vaně a přemýšlím
nad lidmi, nad světem, nad sebou,
zda nebylo by lepší skončit s tím vším
a vzít zápěstí žiletkou?

Samota mě nudí a společnost ubíjí,
není snad lepší odejít jen?
Vždyť lidi denně se navzájem zabíjí
a vše je jako strašný sen.

Krev už řine se z mého zápěstí
a život můj mění se v dým.
však pro mě to není neštěstí,
doufám, že potkám se s ním.

Propustku do pekla už dávno mám,
za boha svého satana jsem si zvolila,
a svou duši mu s klidem dám,
stejně zde po mě zbude jen mohyla.

Miluji nenávist a nenávidím lásku
to motto mého života bylo.
Někdo má přes oči celý život pásku,
jiný zas vidí co z něj zbylo.

Jeden je celý den sjetý drogou,
druhý zas utápí svůj žal v alkoholu,
lidi jako já to řeší žiletkou,
než aby vzdorovali svému bolu.

Už mrtva jsem, už psát bych přestat měla
a přesto mi v hlavě dál zní rým.
A možná že kdybych dneska neumřela,
mohla bych udělat něco s životem svým.