17.01.06 | čtenář Silwin a Ichťa, @ | 1841 x | vypínač
Jeden zimní večer opilá vzduchem,
v němž vznášel se sníh,
věřte mi, já potkala se s duchem,
co tančil v závějích.
Tváří v tvář prostě jsme stáli,
až mráz mi běhal po zádech,
možná se jeden druhého báli,
ta chvíle brala mi dech.
To tajemno krev mi vaří,
co as duch hledá v noci sám,
oslovím ho, jak se daří,
na věcí pár se pozeptám.
Tu však duch, světe div se,
rychlejší byl než-li já,
a tu na mě dívaje se,
na něco se prudce ptá.
Slova jeho vítr ke mě nese,
rozumět jim já snad mám?
Řeč mrtvých však můj sluch nesnese,
jsme tu spolu a přesto každý sám.
A najednou co se děje?
Už vidím ducha jenom část,
mé tělo se zimou třese,
zrak můj se mě snaží zmást?
Snad světy 2 se dnes večer propojily,
on už ale znovu s mrtvými láteří.
Kdoví kdo byl a kde jeho údy uhnily?
Zážitek to byl překrásný, ale kdo kdy mi to uvěří?
noc naděje humor temnota bolest sen město pocity les x povídka podzim erotika poezie fantasy aa beznaděj svoboda touha srdce . antilistí realita vzpomínka ... sobota voľný verš život haiku sex vztahy příroda smrt marnost zoufalství čas hrůza strach pocit tma mládí cesta momentka vztah horor krev horror jen tak .. emoce zima zklamání deprese samota smutek nenávist přetvářka osud žena * vyznání láska
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866