Nokturno.net / tvorba / dílko

Bylo jaro, ještě se chvělo v posledním mrazivém dechu února. On vstal příliš brzo na to, aby si toho všimla. Vždycky strašně ráda dlouho spala. Šel ven a za domem se shýbl do trávy, kde místy stále přežívala zima.. Natrhal malou kytičku sněženek a v malé skleničce, spolu se snídaní, jí je přinesl až do postele.
Probudil ji polibkem a ona nikdy nebyla šťastnější..
Bylo to jejich poslední společné jaro. Léto vše spálilo, podzim pak rozfoukal
a další zima byla dlouhá.
Přesto od té doby milovala sněženky, i kdyz už je nikdy od nikoho nedostala..
A každé jaro, když znovu vykvetou mezi tajícím sněhem,
její srdce se usměje..