23.01.06 | Irena, @, další tvorba | 2383 x | vypínač
Podraz na úrovni
Už jsme se hodně dlouho neviděli. Naposledy jsme spolu pracovali na jednom velmi složitém případě a ačkoliv jsme spolu trávili hodně času, nikdy jsme se lidsky nesblížili. To tvrdím, protože jsem od něho nějaký bližší zájem o mou osobu nepocítila. A ani o ničem jiném nemluvili, než o práci. A takové to – chceš kafe – nechceš kafe – to byl snad jediný projev pozornosti, který jsme si vzájemně dopřávali. Vážila jsem si ho a pokládala jsem ho za dobrého člověka a odborníka.
Pozval mně na schůzku, protože chtěl se mnou mluvit, ale neřekl o čem. Sešli jsme se na smluveném místě u kostela sv. Tomáše a podali si ruce.
„ Kam zajdeme ?“ zeptala jsem se, protože jsem už prahla po silné kávě a hlavně po tom, abych se dozvěděla, proč najednou ta schůzka. Znala jsem ho a věděla jsem, že na ulici z něho nic nedostanu.
„ Třeba tam do té italské kavárny, tam je klid.“
Svolila jsem, protože mne od rána tlačily boty a potřebovala jsem se pod stolem z nich trochu vyzout. Dvorně mi pomohl z pláště a pověsil ho na věšák. Přejel ho dlaní, aby se snad nezmačkal a pak si sundal on svůj plášť. Dohodli jsme se , co si dáme a pak se na mne podíval dlouhým pátravým pohledem.
„ Ty ted řešíš nějaký případ, že ?“
“ Ano, jak to víš ?“
„ Náhodně jsem se to dozvěděl. Ale nejde o ten případ samotný. Chtěl jsem s tebou mluvit o jiné věci, i když se toho hodně týká.“
„ Jsem samé ucho,“ usmála jsem se na něho, ale on zůstal takový kamenný a já v tu chvíli přemýšlela, kde jsem se zamotala a nebo něco . nedej bůh, zapomněla.
Konečně přinesli kávu pro mě a pro něho , nasypal si do ní cukr a zamíchal ho malou lžičkou takovým tím pohybem, kdy se hodně přemýšlí o tom, jak něco říci v obalu bez obalu.
„ Dobře. Nepokládám za profesionální, aby mezi právníkem a klientem byl milostný vztah.“ Do tváří se mi nahrnula krev a cítila jsem, jak se začínám trochu potit. Nedíval se na mne, aby neprohloubil můj pocit rozpaků a studu.
„ Já ….“ začala jsem s obhajobou a on udělal gesto, aby mne umlčel.
„ Jsi žena. Vím, že jsi hodně obětovala svému povolání. Jsi dobrý právník. Ale tohle považuji za selhání. To se na mne nezlob.“ A přímo se na mně podíval pátravě a ostře, jakoby mne chtěl očima zrentgenovat.
„ Já ……..“ , začala jsem zase a on mne přerušil zase tím gestem.
„ Nemám právo zasahovat do tvého života a už vůbec ti radit v milostných věcech a nebo se plést do nějakých tvých milostných záležitostí. Ale jako tvůj kolega bych ti chtěl připomenout jisté etické zásady, které je nutno ve styku s lidmi obecně dodržovat. Ovládat se a ještě jednou se ovládat.“
Věděla jsem, že neskončil a tak jsem se pod stolem lehce vyzula z těsných bot a sklopila jsem pohled na hladinu chladnoucí kávy.
„ Kdyby ten tvůj klient byl alespoň trochu na úrovni.“
Podívala jsem se na něho s překvapením, ale nezlobila jsem se. Protože při tom, jak říkal „ na úrovni“ se lehce narovnal v ramenou a chtěl mi naznačit tímto pohybem, že tedy on jako takový na úrovni je.
„ Ale já s ním žádné intimní vztahy nemám. To se tedy hodně mýlíš.“
„ No ještě aby to. Ale všimli si toho jiní lidé, že ti není lhostejný. Nenapadlo tě v tu chvíli, kdy jsi se pro něho tak zapálila, že je to svým způsobem nepřímá korupce ?“
Zachvěla jsem se od hlavy až k patě a jak jsem před tím červenala, tak jsem teď cítila, jak blednu.
„ A hodně laciná. Vzbudit city v osamělé ženě, která je už ani příliš neočekávala je promyšlený tah na tebe a ty jsi na nejlepší cestě, jak udělat nějakou velkou chybu.“[/o]
[o] Jeho oči se do mne zabodly a já jsem hodně znejistěla. V duchu mi prolétlo hodně věcí, které jsem v poslední době zažívala a také to, že jsem příliš podléhala jeho velkému šarmu a obdivu. A jak mi pořád tvrdil, že i když mne miluje, že si uvědomuje, že cítí, že mi nemůže rovnat. A já mu dokazovala pořád opak a tím jsem víc a víc zabředávala do svých vlastních probuzených citů. A to znamená, že do jeho hry ? Můj Bože.
„ Zřejmě jsi ještě tuto zkušenost neudělala. Ale z povahy věci pro mne vyplynulo, že ty ho teď vidíš čistého a chceš ho z něčeho vysekat za každou cenu. Ale zamyslela jsi se nad tím, co všechno před tebou může skrývat ? A jak tě má na vodítku ?“
S obrovským rachotem se ze mne řítily všechny city, které jsem v poslední době tak krásně prožívala. Cítila jsem se najednou tak osaměle, tak hloupě. Určitě se mi někde za rohem vysmívá, že mne dostal do stavu, kdy nejsem schopná rozeznávat hrušky od jablek..
S třesoucí se rukou jsem vyndala z pouzdra cigaretu a zapálila jsem si jí. Vydechla jsem kouř a začalo mi to trochu lépe myslet.
„ Sama přiznáváš tímto mlčením, že moje úvaha se bere správným směrem. „
Přikývla jsem. Říkal mi, broučku, beruško a posílal mi krásné e-maily. Trávila jsem hodně času tím, že jsem si je zpětně pročítala. A hladila si svou dušičku.
„ Nebuď z toho tak nešťastná. To jsem nechtěl. Ale mysli hlavou. Zapni ten svůj mozek a spočítej si, o co přijde, když ten proces prohraje.“
„ O deset miliónů,“ šeptla jsem.
„ No nazdar. Mohu ti nabídnout jednu věc. Předej mi ten případ. Já ho dodělám, připravím ti všechno k soudnímu jednání a ty se zatím z toho vzpamatuj. Musíš něco udělat, věř mi to. “
Přikývla jsem a vracela jsem se domů s pocitem velké hanby a ponížení. To, co mi říkal, byla pravda. Moje city k mému klientovi stály opravdu jen na mém přání prožívat nějaké krásné chvíle a mít pocit, že pomáhám a přitom si dokazuji, jak jsem dobrá.
Rychle jsem odemkla dveře svého bytu, vyzula si boty a zapnula počítač. Zadala si Outlook a vyřítila se na mně pošta. Pět vzkazů bylo od něho. Odpovídal mi na mé otázky k případu a já pozorně četla. Pod věcným rozborem bylo vždy něco milého, něžného, ale tentokrát mne to nerozehřálo. A až to všechno skončí, tak mi poděkuje a hotovo. Já potřebovala iluzi citu a on potřeboval vyhrát soudní řízení. Jsme si kvit. A já budu pak cítit hanbu, kdykoliv si na to vzpomenu. Odpověděla jsem mu věcně a vynechala jsem všechny své obvyklé něžné věty a nechala počítač zapnutý. Pustila jsem si do vany vodu, dala si pěnu a ponořila se až po krk do milosrdné teplé koupele. Z koupelny jsem slyšela, jak mi zvoní pošta, ale přidržela jsem se madel, abych se z vody nevyřítila jako dřív. Dokud jsem necítila chlad, tak jsem tam ležela a nechala proudit slzy po tvářích. Hledala jsem sílu, jak se zbavit těch krásných e-mailů a tu mne napadlo, že on může použít proti mně všechno, co jsem mu kdy psala, pokud bude chtít a znovu mne obešla hrůza. Tentokrát z toho, že mne může lehce zničit.Vylezla jsem z vany a oblékla si koupací župan. Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, viděla jsem úplně cizí tvář. Nikdy jsem se tak zle necítila, jak teď. Šla jsem k počítači a otevřela jeho poštu, kde byly odpovědi. Sedla jsem si a pomalu je vyhodnocovala. Co bylo za nimi, ne, co věcně znamenaly. Pak jsem vymazala jeho e-maily, které jsem si tak schovávala a trochu jsem se uklidnila. Část jeho přítomnosti z mého života prostě nenávratně zmizela v hlubinách počítače.
Druhý den jsem sbalila jeho spis, a aniž jsem se ohlásila, vešla jsem do budovy, kde sídlil můj kolega. Na dvoře parkovalo auto mého klienta. Potichu jsem vyšla do schodů a za dveřmi bylo slyšet jejich hlasy. Oba se smáli.
„ Pěkně jsem ji dostal,“ slyšela jsem hlas svého kolegy.
„ Já taky,“ odpověděl hlas mého klienta.
A z toho plyne poučení, že ženský patří ke sporáku a do postele. Nikam jinam. Hlavně, že jsme se domluvili. Ona by to určitě nedotáhla do konce. Je úplně na lopatkách a smaží se a smaží se.Už to s ní nebylo k vydržení. Ještě, že jsem tě poznal. To byla ale náhodička“ Bylo slyšet, jak cinkly o sebe skleničky.
„ No, ani taková náhodička to zase nebyla. Vždyť toho byly plné noviny a celkem jednoduše jsem se k tomu dostal. Řeknu ti to na rovinu. Potřebuji pořádnou finanční injekci a nemůžu se na nic ohlížet. Pro mne je to obchod jako každý jiný.“
„ Takový obchod beru. Mně už docházela fantazie. Ale teď je to jasný, odměna za slušný výkon. Tak ať žiješ, doktore.“
Skoro jsem ani nedýchala, ale pak jsem sebrala odvahu a zaklepala na dveře. Otevřela mi koncipientka.
„ Dobrý den, pan doktor má jednání se svým klientem. „
„ Dobře, předám vám spis a potřebuji potvrzení o jeho přijetí. Nemohla jinak, než mne pozvat dál.
Vešla jsem na známá místa, která mi toho tolik připomněla. Sedla jsem si do křesla, otevřela desky a předala jí seznam obsahu spisu a pak, aby si podle toho spis překontrolovala. Čekala jsem, že se otevřou dveře a já se tak dostanu tváří v tvář pravdě o mně samotné. Chvěla jsem se po celém těle a cítila jsem se tak trapně a hloupě. Dveře se opravdu otevřely a můj kolega se trochu zarazil, když mně uviděl. Vstoupil do místnosti a zavřel za sebou.
„ Přinesla jsem ten spis.“
„ Jsi tu už dlouho ?“ zeptal se mně naoko starostlivě, ale věděla jsem, že pátrá po tom, jestli jsem něco snad nezaslechla.
„ Jsem tu jen krátce.“ Moje odpověď ho příliš neuspokojila.
„ Dobře tedy. Slyšela jsem celý rozhovor. Přeji ti, abys ty i můj bývalý klient, kterému tímto vypovídám plnou moc, měli úspěch a štěstí. A promiňte mi, že jsem uvěřila.“
Nadechl se a vydechl.
„ Samozřejmě, že ti celá práce, kterou jsi tomu věnovala, bude zaplacena.“
„ Není třeba, abyste se kvůli mně nějak cítili špatně. Já chápu, co je konkurence.“
Podala jsem mu ruku, vzala jsem si potvrzený list, pečlivě jsem ho zasunula do desek a strčila do kabelky..
„ Až zase budeš přemýšlet o etice, tak si vzpomeň na tento den. Možná, že tě to také trochu poučí o tom, co opravdu v našem povolání etické není.“
Vyšla jsem ven a chladný vzduch mne uhodil do tváře jako facka. Moje city ve mně doznívaly a já se rozhodla, že to, co bylo pro mne tak pěkné a vzácné, nezahodím. Bylo to pro mne, jen pro mne. Schovala jsem si je jak uschlou růži do památníku.
Za nějakou dobu jsem dostala e-mail od svého bývalého kolegy. Z něho jsem se dozvěděla, že soud vyhrál, ale že mne žádá o číslo mého účtu, aby mi mohl poslat peníze za mou práci, kterou jsem tomu věnovala a které u něho složil můj klient. Napsala jsem mu číslo účtu a poděkovala mu. Nepřemýšlela jsem už o tom, co se událo. Vždyť to byl jen obyčejný podraz, ale opravdu na úrovni ve svém smyslu slova..
vyznání mládí svoboda .. zoufalství momentka temnota nenávist srdce příroda touha samota beznaděj haiku osud město pocity sex x sen vztahy život poezie bolest aa smrt noc les podzim zklamání realita horror antilistí horor zima pocit fantasy voľný verš jen tak ... emoce cesta přetvářka sobota strach deprese naděje čas smutek povídka vztah . marnost humor erotika láska hrůza * vzpomínka tma žena krev
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867