23.01.06 | čtenář Irena | 1802 x | vypínač
Za křivým plůtkem zahrádka jak dlaň,
a dům bílý s rozpadlými krovy.
Tam tak často ve snech chodívám,
když srdce tak stýská si a nekonečně bolí.
A květy v odkvětu, tak tlivě krásně voní,
jak dlaně, co vyprahle klesly v starý klín.
Nad lesy brdskými se deštné mraky honí,
všude kolem klid a nekonečný smír.
Na stole s ubrusem, s jemnými výšivkami,
hrníček stojí s čajem šípkovým.
Jsem hostem času, jež dávno, dávno minul,
a zase tu sedím za stolem prastarým.
Tak laskavé je pohlazení vánku,
které mi sklouzává lehce po vlasech.
To ruce mé babičky vplétají do copánků,
útěchu pro chvíle v mých životních nečasech.
Tak tenká blána mezi dvěma světy,
má bránu zdobenou z krásných vzpomínek.
Do zahrádky vcházím s povadlými květy,
a babičku vídám už jen ve svých snech.
x antilistí marnost tma mládí fantasy realita povídka noc * město momentka aa sex svoboda deprese vzpomínka žena erotika zklamání horor horror bolest smrt haiku krev nenávist pocity podzim zoufalství pocit hrůza strach osud sobota smutek les přetvářka vztah cesta ... emoce láska jen tak sen vyznání samota zima vztahy poezie touha život voľný verš . příroda humor temnota čas beznaděj .. naděje srdce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866