25.01.06 | Irena, @, další tvorba | 1892 x | vypínač
Jsme šťastné manželství
podle našich přátel.
Ale tíha údělu klesá níž a níž.
Spíš vedle mne a tížíš mne.
Chci ulétnout do noci, do tmy
před rozpadáním se
- v naší posteli.
Budík mlaská - odměřuje čas.
Každou nocí jsme blíž věčnosti,
každou nocí jsme více vedle sebe
a bojím se přiznat, že dávno jsi sám
- je mi to tak líto.
Tam, do té prázdnoty jen tam
třeba uložit tajné myšlenky
a nechat je přemlít do pravdy o mně.
Tělem jsi blízký a tak vzdálený
- mým snům, mým představám !
Lžu ti bez ostychu a bezeslov.
Je to polopravda o mně.
A ty tu ležíš, s rukou přes mé břicho,
zbytečný pro mne a přeci stále můj.
Co chci ? Nevím sama, já nevím.
Jen nechci se rozpadnout a nebýt.
V těch rituálech štěstí.
Téměř jak umírající v tichém koutě
co tápe rukama v touze ještě být tělem
tak ty si přitahuješ mne
a šťávou pokropíš mé břicho.
Tak v pomalém pohybu bytí
v rytmu mlaskajícího budíku
v navyklém tempu
do rozpadu svých těl
- se milujeme.
vztah krev podzim pocit sex pocity láska srdce tma zima vzpomínka fantasy poezie vyznání . zklamání strach marnost vztahy ... bolest přetvářka horror hrůza antilistí naděje žena zoufalství mládí .. smutek sen svoboda povídka smrt humor sobota nenávist beznaděj * noc haiku město příroda osud erotika jen tak samota horor deprese čas les život aa realita temnota emoce momentka cesta voľný verš x touha
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866