Nokturno.net / tvorba / dílko

Rozhrnul jsem černý závoj noci
Ne němž zavěšeny jsou
Hvězdy i měsíc
Dívku uzřel jsem v očích mých
Plynoucích kosmickým prostorem
Ve vodách těch nekonečných
Já uchopil ji za ruku
Společně jsme prostoupili branou
Tou jež vede do míst tajných
Prožitků nekonečných
Zavřeli jsme oči a padali
Volným pádem do hlubin niterných
Těl našich nicotných
Znenadání pak rozprostřely se
Před zraky našimi
Zahrady ,louky, lány vedoucí do dálav
Rozbíhající se kol světů kulatých
Skrytých v kostkách
Tady na tomto místě
Jsem já tebou
A ty jsi mnou
Ten okamžik je vzácný
Jedinečný
Je třeba ho uložit do peřin
Aby neroztříštil se
Na milióny střípků
Neodplul do světa zapomnění
Nebyl nalezení
Zastřu tajně závěs této noci
Ad nestane se tak
Pak mávnu křídly
Odletím