03.02.06 | čtenář Irena, @ | 1663 x | vypínač
Dozvuky lásky
Zatímco v osudu již je rozhodnuto,
srdce odmítá pravdu pochopit.
Na paloukách slunných zbylo trochu štěstí.
Ještě tak toužím lásku chvíli mít !
Má řeka už ale ví, i stromy kolem,
že příště tu budu zase tolik sama.
Jen duše doufá, s tichým, tajným bolem,
že on mne miluje, když stále ho mám ráda.
I zahrada má, tak tichá v podvečeru,
těší mne vůněmi, které jsem nevnímala.
Bez lásky teď sedím, v tichém, klidném šeru.
Ne není tu ten , koho jsem objímala.
Slzy jsou úleva, i myšlenky se míjí,
záchvěv lásky pomalu odchází.
Do písku však píši: Vrať se mi můj milý !
Pomalu svítá. Bože. Nový den přichází.
smutek momentka smrt horror vztahy marnost antilistí noc svoboda krev horor samota voľný verš pocit bolest * x žena přetvářka příroda temnota tma podzim jen tak ... zklamání povídka sex . osud hrůza poezie touha město mládí cesta vztah haiku nenávist čas láska sobota život zoufalství zima strach fantasy aa srdce les humor naděje emoce beznaděj vyznání erotika pocity realita .. deprese sen vzpomínka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866