Nokturno.net / tvorba / dílko

Kdybys jen tušil, jak jsem tě milovala.
Kdybys jsi jen věděl, co všechno jsem věnovala,
- lásce a soucitu, touze a něze

V ledových dnech, kdy jsem tě neviděla.

Kdybys jen tušila, co všechno jsem ti dal.
Kdybys jen věděla, čeho jsem se vzdal,
- pro lásku, soucit tvůj a něhu jedné ženy.

V ledových dnech, kdy jsem tě nemohl mít.

Na obou březích stojíme a každý tolik sám.
Můžeme jen si gesty povídat a očima hvězdy počítat.
A ty zatím pláčeš ? A proč ty slzy ?
Můj Bože, vždyť nepřestali jsme se milovat !

Už bude jaro, víš ? A lámou se ledy, neslyšíš ?
Ještě trochu sněhu a pak snad sněženky,
zaplaví břehy naší řeky a naše místa,
která zateplíme zase svými těly.

Kdybys jen tušil, co skrývám ve svém srdci.
Pro jedno tvé slovo a jeden polibek.
Jaro už přijít musí, náš most je postaven,
ledy se rozpustí a my spojíme svůj dech.