15.02.06 | čtenář Irena, @ | 1658 x | vypínač
Až se mne naše řeka bude zjara ptát,
zda chci zase chodit po březích s tebou ,
já řeknu – ano –. Nesmím se už bát.
Půjdu - s tou tíhou - přebolenou.
Až slunce se dotkne paprsky svými,
poupátek podléšek, pod sněhem stulenými,
tvůj krok se přidá k mému. Ano ?
Půjdeme spolu za polibky ztracenými.
A budu to já ! Slibuji … že budu ta žena,
v tvých vzpomínkách stokrát milována,
dvakrát opuštěná a tisíckrát zatracená.
Neboj se složit dřevo před náš dům !
Neboj se vložit do lásky svoje srdce .
A budu to já ! Konečně uchopím tvé ruce,
a vložím do nich všechnu svou víru.
Chci toho mnoho, málo a nebo skoro nic ?
Chci být jen tebou něžně milována !
Nic víc.
temnota smutek příroda pocit vztah horror realita sobota antilistí poezie noc láska emoce přetvářka krev život jen tak erotika aa osud bolest vzpomínka svoboda město cesta tma vyznání čas hrůza touha beznaděj zima deprese pocity marnost x fantasy zoufalství podzim haiku mládí srdce strach voľný verš vztahy ... les * sen . horor nenávist zklamání naděje .. momentka samota sex povídka žena humor smrt
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866