Nokturno.net / tvorba / dílko

V polorozpadlém kostele
se stále rozeznívají varhany
které jsou už dávno nefunkční
na kraji postele
leží silueta využité ženy
nehledě na to
že v kalendáři je sváteční den.

Prázdnější než ten kostel
se ztrouchnivělými okenicemi
v němž rozléhá se výstřel
zapomenutý dějinami
osamělá jako bójka
na rozbouřeném moři
to se, holka, stává...

Chtělas kráčet ke slunci
líbat oblaka
odnést si v ranci
kus cizího štěstí
stále se točit v tanci
však kdo házel mi pod nohy to klestí
a proč se holka, proč se vdáváš?

Kostel se už rozpadl
po přeletu slavičím
a ze mě vypadl
další pilíř optimismu...