23.02.06 | jarin, @, další tvorba | 2594 x | vypínač
V lednu ztichlým lesem
nočním ztichlým lesem
nechal jsem jít kroky mé
v bílém sněhu tištěné.
Kráčeje chodbou chladné noci
se světlem Luny ku pomoci
kde rád sokol ve dne loví
náhle se ozval zpěv soví.
Ve spirále vrškem smrku
stočený jak lstivý had
můj směr se chystal roztrhat.
Avšak vlastním dohodu,
že ta stezka, po níž během
neruší se sovím zpěvem.
, linkuj! 
, jagg 
svoboda povídka naděje pocity žena beznaděj haiku temnota čas horror vzpomínka smutek ... marnost osud sex láska pocit . život město přetvářka zoufalství příroda .. strach noc vyznání horor krev voľný verš x hrůza aa smrt touha nenávist podzim srdce erotika zima vztahy antilistí deprese momentka cesta humor * tma sen jen tak fantasy sobota poezie vztah les samota emoce bolest realita zklamání mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14788
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6519
autorů: 867