23.02.06 | jarin, @, další tvorba | 2189 x | vypínač
V lednu ztichlým lesem
nočním ztichlým lesem
nechal jsem jít kroky mé
v bílém sněhu tištěné.
Kráčeje chodbou chladné noci
se světlem Luny ku pomoci
kde rád sokol ve dne loví
náhle se ozval zpěv soví.
Ve spirále vrškem smrku
stočený jak lstivý had
můj směr se chystal roztrhat.
Avšak vlastním dohodu,
že ta stezka, po níž během
neruší se sovím zpěvem.
příroda erotika naděje vyznání horror voľný verš temnota pocit momentka realita srdce touha marnost žena čas . přetvářka antilistí zklamání haiku cesta smrt beznaděj osud podzim nenávist strach svoboda krev sex smutek hrůza ... vztahy x samota město jen tak povídka zima fantasy * láska vztah poezie sen sobota .. život deprese humor tma les pocity horor noc bolest zoufalství vzpomínka mládí aa emoce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866