23.02.06 | jarin, @, další tvorba | 2521 x | vypínač
V lednu ztichlým lesem
nočním ztichlým lesem
nechal jsem jít kroky mé
v bílém sněhu tištěné.
Kráčeje chodbou chladné noci
se světlem Luny ku pomoci
kde rád sokol ve dne loví
náhle se ozval zpěv soví.
Ve spirále vrškem smrku
stočený jak lstivý had
můj směr se chystal roztrhat.
Avšak vlastním dohodu,
že ta stezka, po níž během
neruší se sovím zpěvem.
, linkuj! 
, jagg 
beznaděj příroda voľný verš tma podzim aa samota bolest horror x povídka jen tak zklamání město zoufalství erotika srdce přetvářka les realita touha marnost * smrt pocit osud mládí čas poezie strach smutek ... život cesta žena .. sobota pocity haiku nenávist horor . svoboda emoce deprese humor vztah sex vyznání sen fantasy vzpomínka hrůza noc láska naděje krev vztahy zima antilistí temnota momentka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6514
autorů: 867