23.02.06 | jarin, @, další tvorba | 2548 x | vypínač
V lednu ztichlým lesem
nočním ztichlým lesem
nechal jsem jít kroky mé
v bílém sněhu tištěné.
Kráčeje chodbou chladné noci
se světlem Luny ku pomoci
kde rád sokol ve dne loví
náhle se ozval zpěv soví.
Ve spirále vrškem smrku
stočený jak lstivý had
můj směr se chystal roztrhat.
Avšak vlastním dohodu,
že ta stezka, po níž během
neruší se sovím zpěvem.
, linkuj! 
, jagg 
antilistí hrůza sen ... * jen tak aa noc sex srdce touha nenávist humor čas bolest voľný verš krev vztah x osud .. zoufalství smutek město mládí smrt marnost haiku vyznání erotika láska povídka sobota deprese les fantasy přetvářka vztahy naděje žena život příroda vzpomínka horror emoce podzim zklamání samota poezie horor zima temnota realita svoboda momentka cesta tma pocit pocity . strach beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6516
autorů: 867