23.02.06 | jarin, @, další tvorba | 2559 x | vypínač
V lednu ztichlým lesem
nočním ztichlým lesem
nechal jsem jít kroky mé
v bílém sněhu tištěné.
Kráčeje chodbou chladné noci
se světlem Luny ku pomoci
kde rád sokol ve dne loví
náhle se ozval zpěv soví.
Ve spirále vrškem smrku
stočený jak lstivý had
můj směr se chystal roztrhat.
Avšak vlastním dohodu,
že ta stezka, po níž během
neruší se sovím zpěvem.
, linkuj! 
, jagg 
fantasy deprese hrůza vyznání .. život horor poezie haiku * ... žena vztahy nenávist pocity srdce antilistí emoce podzim beznaděj povídka mládí touha naděje vztah zklamání osud zoufalství zima marnost vzpomínka samota sen příroda humor cesta přetvářka les sex momentka jen tak realita krev erotika smrt svoboda sobota horror město x voľný verš smutek čas strach bolest aa pocit . láska tma noc temnota
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2026 Skaven
komentářů: 14784
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6518
autorů: 867