Nokturno.net / tvorba / dílko

Jsem tvá zohyzděná konkubína milujíci muži..
A kráčím kolem tebe po tichu.
Jsem polymorf- netopýr, co kolem tebe krouží.
Lucifer co sletěl z nebe pro pýchu.
Jsem něco jako slzy světice, bolest nežných krouživých dotekú a škrábancú.
Jsem ta, které na hrob nosíš kytice,
přec jsem živá jako oheň samainových tancú.
Jsem z kúže svlečená
a na kúži nahá.
Nahota nocí svěcená,
bílá mléčná dráha...
Jsem nestoudně hněvem skrocená,
plivu slova hada...
Krví je má síla splácená.
Tvou krev piji jazykem hodně ráda...
Jsem ta, která vyje u kotle na měsíc
a drtí sušené žabí nožky v hmožďíři.
Ano, na lopatce mám cejch- znamení kouzelnic
a rty mé líbat smí jenom upíři.
Jsem čarodějka múj pane,
múj hlupáčku naivní a scestní...
A ty pořád ptáš se co se stane.
Vždyť víš, že čarodějky milovat se nesmí..
Proč hrát si chceš na mého rytíře v bíle zbroji?
Já jsem jednou taková- jsem Mardukova striga.
Proč chystáš mi hranici, kdopak mě pak zhojí?
Já neslituju se nad tebou, mne chráni jen nejvyšší Frigga....