Nokturno.net / tvorba / dílko

Někde v dáli hoří mrak
mokré slunce tomu přihlíží.
Je to zvláštní, je to divné, je to tak.
Co na to říct? Snad tomu neublíží.
Na modré trávě se červenají pampelišky,
v růžovém světle moře se ptáci líhnou.
Je to v místě, kde k dobrému ránu probouzejí lišky,
k tomuhle místu všechny duše tíhnou.
Zima tu nezačíná nekončí, léto je věčné,
všude je živo živo, smrt tu vládne.
Tahle pevnina, tenhle ostrov, vše je jedinečné,
až vše zkončí, jen tento obraz zůstane.
Kdo se chce z dáli z blízka vydat sem,
ten musí vyčkat, až nastane ta možnost,
dostat se ze přeludem, iluzí, snem,
dojít tam, kde se svět nazývá věčnost.