07.03.06 | Eve, @, další tvorba | 2219 x | vypínač
Šeptám hlasům v tůni dní,
čekám, až se rozední.
Pak roztáhnu křídla deště,
vznesu se, jsem bájný ještěr,
a ty spíš, nic netuše,
tak nahlédnu ti do duše.
Cítím teplo, kotouč slunce,
se ke mně tváří obrací,
paprsek – uťatý v půlce -
k němuž se modlí žebráci.
Čakrami mi proudí síla,
svírám v hrsti netopýra.
Složím křídla, chci tvé rty,
dny s dechem bezu, od myrty…
Osud nám zaklel studánky do očí,
jsme jenom my, svět se dál netočí.
Zapleť mi do vlasů všechny své touhy,
prameny svaž do potoka snů.
Když chybí mi světlo okamžik pouhý,
vpíjím se do kůží bez hlesu.
temnota krev město poezie deprese podzim * . cesta .. beznaděj osud marnost vzpomínka noc příroda voľný verš smutek ... pocit vztahy fantasy sen strach přetvářka srdce láska život vztah touha horor x vyznání sobota nenávist momentka naděje zoufalství humor smrt les zklamání aa svoboda antilistí žena erotika jen tak pocity povídka čas sex samota zima emoce haiku hrůza tma horror mládí realita bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866