Nokturno.net / tvorba / dílko

Co vzdáleno bylo, je blízké.
Stále bližší je osud.
Zahalen v listí sám sobě šeptá strom,
co do všech stran šumíval dosud.

Už dlouho jsem neležel na zemi.
Teď ležím – a sotva na myš snad si písknu.
Tebe však vroucněji v náručí,
v paměť té země vtisknu.

Potom už do vlastních padám slov,
hladových, ve chřtánu vlčím.
S trháním masa, drcením kostí svých
slyším, jak požírán mlčím.