13.03.06 | čtenář Venciš | 1812 x | vypínač
Co vzdáleno bylo, je blízké.
Stále bližší je osud.
Zahalen v listí sám sobě šeptá strom,
co do všech stran šumíval dosud.
Už dlouho jsem neležel na zemi.
Teď ležím – a sotva na myš snad si písknu.
Tebe však vroucněji v náručí,
v paměť té země vtisknu.
Potom už do vlastních padám slov,
hladových, ve chřtánu vlčím.
S trháním masa, drcením kostí svých
slyším, jak požírán mlčím.
deprese srdce osud x cesta samota smutek fantasy čas les povídka nenávist antilistí poezie láska vztahy podzim realita krev .. erotika naděje sobota smrt marnost žena emoce hrůza příroda aa * bolest strach humor noc pocity svoboda zima . život momentka temnota jen tak vztah přetvářka město sex zklamání vyznání horor ... voľný verš pocit horror zoufalství beznaděj touha tma sen mládí vzpomínka haiku
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866