Nokturno.net / tvorba / dílko

Polonahý ležím v trávě nasáklé rosou
svit měsíce odráží se od mé kůže
listy rozčesávám, nohou bosou
sem tam narážím i na ostří růže.

Nesmělé cvrkání
milostné tokání
neviditelných tvorů
spatřím, při pohledu dolů.

Pak padne mlha
na má záda
černá jak tuha
má mě ráda?

Měsíční záře opět mne objímá
jenže jediné, co mne zajímá
je, jestli ještě budu šťastný
po boku nějaké ženy
zapustím kořeny?

Emoce tají
společně s blížícím se úsvitem
hvězdy na obloze si hrají
pověz, půjdem projít se světem?
Jen na pár chvil
než se tohle divadlo dohraje.
Ze srdce rád bych se napil
z číše, z níž také neohrabaně pije
život sám.

Ráno je naspadnutí
musím jít…

(23.3.06)