Nokturno.net / tvorba / dílko

Jarní čas

slunce jas

lásky hlas

volal nás




A my jsme šli

oba dva

já a ona,ona a já

já šťastný,šťastná ona

za tím hlasem





I když slunce

trošku žblunce

zalezlo nám za mraky

nelekli jsme se

proc taky proč taky

zahodili jsme rozpaky

a do kafárny usedli

jako posedlí




Jeji oči

jako ohýnky dva

krásně zářily

a já se radoval

uvnitř i navenek

a tak to prostě

krasné bylo

i když slunce

zrovna moc nesvítilo




A když dokonce

člověk cizí

podivil se

lásce ryzí

jak jsme se za ruku vzali

na eskalátoru se objímali

a o ničem nedumali

jen se k sobě měli

a spolu být chtěli






Než procházky

konec přišel

její hlas

jsem stokrát slyšel

možná nahlas

možná skrytě

jak mi říká

„miluji tě"





A když se houpačka zhoupla

vedle mě

si ona stoupla

líbala mě

já ji líbal

a objímal

a líbal

až jsem nic kolem nevnímal




A když čas už

její došel

kolem jejich dveři

jsem prošel

polibku pár

taky sbohem

a už jsem byl skoro doma

skoro za rohem

ale bez ní

takže sám

to se vůbec nemám…






Tak tu sedím sám

myslím na ty chvíle krásné

až z toho zase znovu moje všechno žasne

protože to bylo mnoho krásné

a prostě úžasné a tak