30.03.06 | salazar, @, další tvorba | 1885 x | vypínač
Jarní čas
slunce jas
lásky hlas
volal nás
A my jsme šli
oba dva
já a ona,ona a já
já šťastný,šťastná ona
za tím hlasem
I když slunce
trošku žblunce
zalezlo nám za mraky
nelekli jsme se
proc taky proč taky
zahodili jsme rozpaky
a do kafárny usedli
jako posedlí
Jeji oči
jako ohýnky dva
krásně zářily
a já se radoval
uvnitř i navenek
a tak to prostě
krasné bylo
i když slunce
zrovna moc nesvítilo
A když dokonce
člověk cizí
podivil se
lásce ryzí
jak jsme se za ruku vzali
na eskalátoru se objímali
a o ničem nedumali
jen se k sobě měli
a spolu být chtěli
Než procházky
konec přišel
její hlas
jsem stokrát slyšel
možná nahlas
možná skrytě
jak mi říká
„miluji tě"
A když se houpačka zhoupla
vedle mě
si ona stoupla
líbala mě
já ji líbal
a objímal
a líbal
až jsem nic kolem nevnímal
A když čas už
její došel
kolem jejich dveři
jsem prošel
polibku pár
taky sbohem
a už jsem byl skoro doma
skoro za rohem
ale bez ní
takže sám
to se vůbec nemám…
Tak tu sedím sám
myslím na ty chvíle krásné
až z toho zase znovu moje všechno žasne
protože to bylo mnoho krásné
a prostě úžasné a tak
vyznání horor zoufalství mládí sobota horror realita samota noc cesta svoboda .. touha pocit x aa smrt * humor srdce jen tak bolest beznaděj nenávist zklamání vzpomínka vztah sen erotika povídka momentka antilistí marnost žena příroda temnota hrůza emoce přetvářka ... poezie . les krev láska naděje pocity deprese strach čas smutek vztahy fantasy podzim osud život voľný verš haiku zima tma sex město
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866