31.03.06 | Ondra Vokál, @, další tvorba | 1856 x | vypínač
S hrdým výrazem a pevnými rysy,
vítr šlehá mě po tváři jak biče krví spředené,
vlasy povlávají a halí obličej,
odhodlán, mocný zkus a v dál zraky upřené
Poslední píď života, můj ostrůvek,
však záhuba tak blízko, ba ne už mě dusí,
Labe, ty? Já Tě bránil. Přišla odměna?
Přes proudy smrti vítr vane, vím, vše zhynout musí
V posledních mysli záběrech, já chovám přeci,
chovám sílu, chovám Tebe. Voda chce-li, vezme mě.
Nevadí, navždy budeš srdcem mi stále téci.
Kdo, když ne já líbat Tě bude zítra takhle dojemně?
naděje svoboda zima aa vyznání sobota emoce humor erotika cesta nenávist realita srdce sen zklamání vztah momentka žena příroda voľný verš * čas osud ... vztahy deprese láska horror zoufalství život tma marnost horor smrt pocit hrůza město beznaděj . podzim x sex jen tak samota noc strach smutek .. antilistí povídka bolest fantasy krev mládí pocity temnota touha poezie les vzpomínka haiku přetvářka
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866