Nokturno.net / tvorba / dílko

Zazvonil budík ve ztichlém pokoji,dávno již nespím a přemýšlím o svém životě.Když v tom ke mě přisedne postava v černé kápi a navazuje se mnou rozhovor.

smrt:Smutné je ráno kdy se probouzíš.
Umřít po ničem jiném netoužíš.
Nač žít když nemáš proč a s kým?

já :A když umřu to jenom spím?

smrt:Spíš a sny se ti pletou před očima,věčná noc ti víčka zatíží,
pak se budeš jen radovat to už bude bez potíží.
Zlost nebude párat tvé srdce
Radostí se opijem v každé putyce

já :Ale sny mohou vypadat i jinak.
Můžu v nich trpět víc než tomto světě

smrt:tohle na mě nezkoušej,dobrá tedy potkáme se v odvetě.


Já :Pár dní,snad celou věčnost ti to trvalo.
mé srdce plno dalších dýk proklalo

Smrt:Já ti to říkala ,svět je zkažený a nemá cenu mu dávat šanci
teď by ti nevadilo i kdyby tam byla tma jak v ranci

Já :Máš pravdu nevadilo
,ale povídej čeho by se mi tam ještě nezželelo?

smrt:Zrada tam vůbec není,každý den je jako posvícení

Já :Co dál nepřestávej mluvit.Je tam v lese co lovit?

Smrt:Lesy jsou plné divé zvěře.Hony se pořádají každou neděli,stejně tak můžeš zůstat v posteli

Já :já smrt společnou cestu máme víckrát už tě světe nezchledáme