Nokturno.net / tvorba / dílko

Potkal jsem tě ve vlaku
když vracel jsem se domů
do své vlasti.
Stojíc u okénka
vyhlížejíc své domovy
rozmlouváme
na stejných frekvencích
všechno ale
bude úplně jinak
vše je už dávno
rozhodnuto.
(Alea jacta est)

Nám nebylo souzeno
spolu sedět či klečet
stát či ležet
ač chtěli bychom
ty, azurový delfín
já, okřídlený orel
a tak jako
olej a vodu
nesmícháš
tak naše světy
budou vždy smutně jiné
a jině smutné
protože jsme se
špatně narodili.

Zvony nelítostně rozeznívají
své nerozbytné srdce
a my stojíme
v dešti našich slz
na vylidněném náměstí
v půlnoční mlze
a nevíme jak dál.

Protni mi srdce
brkem namočeným v tvé krvi
nebudu klást odpor
třeba jako padlý anděl
nebo vyhozený ďábel
vrátím se tu
pro tvé náručí
a očka tak kouzelná…


(28.9.2005)