05.04.06 | malcom, @, další tvorba | 1883 x | vypínač
Potkal jsem tě ve vlaku
když vracel jsem se domů
do své vlasti.
Stojíc u okénka
vyhlížejíc své domovy
rozmlouváme
na stejných frekvencích
všechno ale
bude úplně jinak
vše je už dávno
rozhodnuto.
(Alea jacta est)
Nám nebylo souzeno
spolu sedět či klečet
stát či ležet
ač chtěli bychom
ty, azurový delfín
já, okřídlený orel
a tak jako
olej a vodu
nesmícháš
tak naše světy
budou vždy smutně jiné
a jině smutné
protože jsme se
špatně narodili.
Zvony nelítostně rozeznívají
své nerozbytné srdce
a my stojíme
v dešti našich slz
na vylidněném náměstí
v půlnoční mlze
a nevíme jak dál.
Protni mi srdce
brkem namočeným v tvé krvi
nebudu klást odpor
třeba jako padlý anděl
nebo vyhozený ďábel
vrátím se tu
pro tvé náručí
a očka tak kouzelná…
(28.9.2005)
cesta naděje pocit horor sex příroda antilistí osud . krev vzpomínka tma noc fantasy zima poezie hrůza podzim les * svoboda vztah smutek srdce zoufalství život x sobota čas pocity momentka město .. ... smrt samota emoce humor zklamání haiku bolest marnost sen vztahy strach horror láska jen tak deprese touha erotika vyznání povídka temnota mládí voľný verš nenávist beznaděj realita žena přetvářka aa
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866