18.04.06 | Irena, @, další tvorba | 1934 x | vypínač
Je skoro jaro, dává se do deště.
Ještě tu voní jasmínový čaj.
Pomalu sklízím , co jsem zasela
a myslím, že mám zlomené srdce.
Proto nezamykám dveře.
Do sebe schoulená, bez lásky jsem bosá.
A zima mi jezdí prstem po zádech.
Je skoro jaro ! Lámou se ledy.
Pomalu chápu. Nelze jenom chtít.
Proto nezamykám duši.
A ptáci si pípnou cosi o hnízdech.
Něco je za duší ? Co tak touží ven ?
Je světlo v temnotách ? Chvěji se,
kdykoliv slyším, že někdo jde.
A proto nezamykám srdce.
Nerozumím. Tajemství lásky, cti a sobectví !
Kam jdeš, kam směřuješ, kam odcházíš ?
Křišťálové mlčení Prázdnoty se třpytí v mně.
Je skoro jaro. Jsem to já, kdo ví a mlčí.
A proto tu sedím – Nehybná.
svoboda povídka podzim jen tak beznaděj cesta haiku zima horor vzpomínka .. láska mládí příroda osud les horror . humor pocity přetvářka poezie antilistí tma krev nenávist * sobota aa bolest čas deprese samota realita strach zoufalství touha sex žena noc vztah erotika město pocit marnost naděje život sen smrt emoce voľný verš vztahy srdce momentka ... temnota vyznání hrůza fantasy x zklamání smutek
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866