Nokturno.net / tvorba / dílko

Je skoro jaro, dává se do deště.
Ještě tu voní jasmínový čaj.
Pomalu sklízím , co jsem zasela
a myslím, že mám zlomené srdce.

Proto nezamykám dveře.

Do sebe schoulená, bez lásky jsem bosá.
A zima mi jezdí prstem po zádech.
Je skoro jaro ! Lámou se ledy.
Pomalu chápu. Nelze jenom chtít.

Proto nezamykám duši.

A ptáci si pípnou cosi o hnízdech.
Něco je za duší ? Co tak touží ven ?
Je světlo v temnotách ? Chvěji se,
kdykoliv slyším, že někdo jde.

A proto nezamykám srdce.

Nerozumím. Tajemství lásky, cti a sobectví !
Kam jdeš, kam směřuješ, kam odcházíš ?
Křišťálové mlčení Prázdnoty se třpytí v mně.
Je skoro jaro. Jsem to já, kdo ví a mlčí.

A proto tu sedím – Nehybná.