Nokturno.net / tvorba / dílko

Je půlnoc a něco mě budí ze spaní.
Vstávám a hledím z okna.
Temnota venku mi strach nahání.
Z půdy slyším vrzající prkna.

Slyšíc kapky do koupelny mířím.
V zrcadle je vyryto jeho jméno, zrak mě neklame.
Jméno toho, k němuž celý život vzhlížím.
Otočím se a on tam stojí: ,,Vítám tě pane!“

Podává mi dýku, jenž přijmout jsem chtěla.
Poklekám a na zápěstí rýhu jako má on vytvářím.
Přikládáme rány k sobě, má duše vplula do jeho těla.
Vyzve mě na cestu a já s ním vyrážím.

Teď žiji zde s ním, konečně šťastná.
Když prvně jsem vešla, víno z krve zrádců po zdech teklo.
Černých růží vůně rozléhá se zde slastná.
Je to ten ráj, jemuž lidé přezdívají peklo.