01.05.06 | Anna, @, další tvorba | 2108 x | vypínač
Srdce mi rozežírá podivný virus,
nohy si rozebírají mravenci.
A já jen přicházím a odcházím ze svého těla,
s myšlenkou, že jinde je snad líp.
Vítr fouká, ohýbá stromy a ohýbá i řasy,
řasy přes které mi slzami odtéká zbytek mé duše.
Cítím tu nekonečnou volnost, vlnícího se moře,
tu nekonečnost noční oblohy,
hebkost lesního mechu,
lesk hladin rybníků,
a umělost igelitu dusícího mé plíce.
A ptám se – vrátit se zpět?
Ano již přicházím !
Je však ještě kam?
podzim ... aa nenávist osud příroda touha les hrůza povídka bolest přetvářka smrt žena vyznání .. . humor deprese krev momentka marnost * voľný verš smutek život sex noc temnota svoboda zima pocity x cesta horor erotika sen jen tak beznaděj realita zklamání zoufalství vzpomínka samota antilistí láska poezie pocit vztah vztahy emoce město čas fantasy naděje sobota haiku strach horror tma mládí srdce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866