Nokturno.net / tvorba / dílko

Štěstí není nebe,
když bolest se směje.
Já ztratil jsem tebe,
kam život můj spěje?!

Jen kvůli tobě
už nechci žít.
Patřili jsme k sobě,
ty´s chtěla jít.

Snad ráda´s mě zradila,
na tváři masku.
Víš, co jsi zničila?
mou věrnou lásku.

Teď spěcháš daleko,
já zůstal sám.
Mé srdce je naměkko,
vrať se, všechno ti dám.

Neslyšíš, nevidíš, už mě as neznáš,
řekni proč, proč jen to děláš.

Jak já tě miloval,
více než sebe.
Srdce své jsem ti dal,
na oplátku chtěl tebe.

Lhala´s mi stále,
já rád ti odpouštěl.
Miloval jsem dále,
té chyby se dopouštěl.

„Snad jednou skončím,“
má bolest by řekla.
Já se však loučím,
provaz mě čeká.

Ta šňůra nebohá
ze stropu visí.
Už budu u
a,
tak jako kdysi.