Nokturno.net / tvorba / dílko

Je úterý, půl sedmé ráno. V pohodě si ležím ve své posteli…..až do chvíle, než začne zvonit budík……píp! píp! píp! píp! Randál, že mi z  puká hlava. Vytahuji z pod polštáře kladivo a rozbíjím budík…..boží klid.
Je úterý, půl sedmé a pět minut. V&# hodě si ležím ve své posteli…..až do chvíle, než začne zvonit budík, šahám po kladivu a poslepu práskám do místa, kde si budík pamatuji, slyším zapraskání, ale ten kravál nepřestává, pak si uvědomím, že od včerejška jsem si nastavil dva budíky a ten druhý dal pro jistotu na opačný konec pokoje.
Sakra práce! Odhazuji kladivo(které dopadá na hlavu naší kočce) a vstávám z&# stele. Oblíknu si kalhoty a tričko, rozsvítím akvárium a zjišťuji, že mi chcípla i ta poslední rybka, co v tom bažinci ještě přežívala. Pln radosti, že se o „akvárium“ nemusím už více starat, ho vyhazuji z okna. Sejdu dolů po schodech, pozdravím svou máti a nalívám si mlíko.
Jakmile si k němu přičichnu už běžím na záchod a sleduji, co jsem měl včera k večeři, s podivem zjišťuji, že nic a tak se ze mě řinou pouze průhledné žaludeční šťávy….aspoň ušetříme za vodu na spláchnutí.
Vyjdu ze záchodu a zjišťuji, že původně průhledné šťávy se nyní jeví jako zajímavě růžové fleky na mém oblečení. No nic, cpu poblité oblečení do koše na špinavé prádlo….po pěti minutách vyčerpávajícího úsilí to vzdávám a hážu triko i oty vedle přeplněného koše.
Zpět v mém pokoji zkoumám, co bych na sebe hodil, zjišťuji, že jediné čisté oblečení v mé skříni jsou celkem solidně vypadající oteplováky a béžový rolák, jelikož je ale letos velmi teplé září a i přesto, že už je dvanáctého jsou venku teploty přes den okolo 25°C rozhoduji se vzít si na sebe zakouřené, dva týdny nošené rifle a mikinu.
Sejdu dolů, napustím si vodu z kohoutku do sklenice a konečně uhasím tu hroznou žízeň ze včerejšího mejdanu. Jdu do koupelny a zjišťuji, že nám došla zubní pasta……tento týden má službu na obchod ségra….až se mi dostane do rukou tak…………………
Náhle mě z přemýšlení égře co nejbolestivěji vydloubnout oči z důlků vyruší má máti, která za mnou vchází do koupelny s mobilem v ruce: „Píše mi Vendulka, že je to na internátě super, ale že už se těší domů.“
Sakra, já zapomněl, ségra je na intru.
Čistím si zuby aspoň vodou a zdrhám na autobus. Jen co vylezu z baráku začínám sprintovat. Asi po pěti metrech cítím, jak mi podkluzuje pravá noha, v letu do zadu si ještě stačím všimnout okna mého pokoje, které je nade mnou.
Probouzí mě má úzkostlivá máti, že jsem musel uklouznout na těch řasách….pitomé akvárium. Pomalu jsi uvědomuji co se stalo, loučím se svým zákonným zástupcem a prchám na autobus.
Dobíhám na zastávku, kde už stojí autobus, ze kterého mi Péťa mává přilepená na čelní sklo…tak sem se už asi nevlezu.
Od ostatních se dozvídám, že takhle plný byl i před tím. Další autobus mi jede 7:34….snad to do školy stihnu.