28.05.06 | čtenář marfi, @ | 1877 x | vypínač
Hráč na dřevěné nástroje slepené z duší stromů,
v prstech svírá dlouhověký plod země vypučený
do krásy korun proplněných zvuky zpěvných ptáků.
V nočním klubu hraje svoji skladbu při svíčkách
na dlaních posluchačů svítící své city do očí protějšků,
krásnými tóny posílá myšlenky návštěvníků do neznáma.
Skladbu provoněnou dávným rytmem v nové podobě
doprovází příběhem černých rodin v těžkých dobách
vyprávěným hlasem zastřeným nepochopitelností osudu.
Hráč na zlatý zvon ukovaný z potu vsáklého do vyprahlé rudy
protrubuje melancholickou náladou do snů osamělých duší
věrným svému hlasu jiterních nadějí dosud neprobuzených.
Harmonii hudebníků přeruší ranní svítání nového shonu,
však k večeru se tu opět sejdou se známou skladbou
a radost ze smutného hraní se opět roznese večerním klidem.
jen tak čas emoce voľný verš sobota haiku sex aa smutek x příroda nenávist horor realita naděje humor horror fantasy vztahy žena zima svoboda beznaděj osud touha noc poezie samota hrůza vzpomínka bolest město povídka ... antilistí pocit láska cesta erotika sen momentka * marnost smrt přetvářka vztah život tma les .. vyznání zklamání srdce deprese strach krev pocity . zoufalství mládí temnota podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866