Nokturno.net / tvorba / dílko

Omšelé dveře v uzoučké ulici
jediná útěcha – otevřené.
vkradu se nahoru do hlediště
poslední židle

Obejmu kolena, ticho mě kolébá
smutného čelistu slyšet je ze šatny.
V hlavě vzadu až, zpívá mi Garfunkel
For Emily

Na nebi oblaka, na zemi já
zvedá se vítr, dveře se zabouchly
choulím se pod střechou, míjíš mě
prší