Nokturno.net / tvorba / dílko

Události zde popsané se odehrávají zhruba pět století po roce dva tisíce – pro uvedení do děje předpokládejme, že lidská rasa se dostala na další obyvatelné planety a vytvořila podle možností životaschopnou civilizaci. Postupem času se většina obyvatelných planet oddělila a osamostatnila – tento proces se neobešel bez krveprolití, zdlouhavých válečných konfliktů a diplomatického přetahování o hranice, ale během zhruba tří set let se situace relativně stabilizovala a zmírnila k relativní spokojenosti vlád všech států, zatímco expanze lidské rasy do vnějšího vesmíru pokračovala pořád dál.
Situace se začíná komplikovat, když se kolem původního světa Staré Země vytvoří Aliance asi tuctu nejstarších planet a začíná si podmaňovat okolní periferní planety, jejíž nevyvinuté síly a nestabilní ekonomika nemají proti zkušenému modernímu námořnictvu Aliance, za kterým stojí technologicky i ekonomicky vyspělé světy, příliš šancí.


***

Briefingová místnost č. 17 na třetí palubě aliančního bitevního křižníku Dobyvatel byla luxusní a tmavá, ozářená pouze matným světlem hologramu vzbouřenecké planety Quinn a několika monitory na konferenčním stole. Kolem něj sedělo půltucet vyšších důstojníků námořnictva nebo námořní pěchoty a dva lidé v neutrálních uniformách bez jakýchkoli insignií nebo značení.
„Takže, komodore, snad byste nám mohl konečně vysvětlit, proč jste si pro tuto misi vyžádal spolupráci tajné služby.“

Agent Marcus Garvin byl vysoký širokoramenný muž s tmavými pečlivě učesanými vlasy, bledým obličejem a ledovýma onyxově černýma očima, které teď upíral na mladíka v šarlatovo-černé uniformě komodora aliančního námořnictva. V tom pohledu nebyla ani stopa po sebemenším respektu či úctě. Stejně jako v pohledu útlé nenápadné ženy, která seděla zabořená v křesle vedle něj a přejížděla nevzrušeným pohledem hologram planety, na jejíž oběžné dráze se křižník Dobyvatel právě nacházel.
Komodor Green se pod agentovým studeným hodnotícím pohledem nemohl cítit právě příjemně, ale dařilo se mu to víceméně úspěšně skrývat. Garvin si připomněl, jaké účinky na lidi jeho přítomnost obvykle mívá a udělal si u Greena jedno malé cynické plus, které alespoň trochu vyvážilo obrovské mínus za to, že si s tak obyčejnou planetou nedokáže poradit sám – zvlášť když má za zadkem dobrou třetinu alianční flotily. Agent se při tom pomyšlení téměř neznatelně znechuceně ušklíbl a obrátil svou pozornost zpět k pomalu rotujícímu hologramu. Ta planeta vypadala naprosto nezajímavě. Žádná vysoká pohoří, ani extrémní klimatické podmínky nebo gravitace. Dvacet procent obyvatelného povrchu, vcelku mírné podnebí, pár vegetačních zvláštností – nic jiného nemohla planeta Quinn nabídnout.
„Co se Quinnu týče jistě se shodneme, že na něm není naprosto nic, co by Alianci zajímalo. Jen další obyvatelná planeta s vcelku přijatelnými podmínkami k životu. Žádné základny loďstva, které by stály za řeč, žádné významné loděnice, ani důležitější průmysl nebo ekonomika.“ Agentka Allison Snydersová (stejně jako u Garvina to nebylo její pravé jméno) seděla křesle odsunutém od stolu tak, že jí nebylo vidět do tváře a rukou v černé rukavici, které byla součástí její uniformy neklidně poklepávala na opěrku křesla. Jinak se zdála být dokonale Ani v jejích světlešedých očích nebyl žádný náznak úcty. Přejížděla nevzrušeným pohledem hologram planety, na jejíž oběžné dráze se křižník Dobyvatel právě nacházel a mluvila o tom, na co Garvin myslel celou dobu a co ho na celé události zaráželo nejvíc.
Zvedla pohled, stejně studený a neosobní, jako ten Garvinův a zavrtala ho přímo do pobledlého obličeje komodora Greena. „Tak na co potřebujete infiltrační komando, komodore?“ Ani snášet její pohled nebylo právě nic příjemného. Green se začal mírně potit, ale jinak si zachovával stejně nevzrušený výraz.
„Jejich síly podle nejnovějších zpráv, které naši informátoři na planetě získali tvoří jenom malá eskadra vnitrosoustavových raketoplánů,“ přidal se tichým hlasem Garvin. „Neměli by proti alianční flotile ani tu nejmenší šanci. Takže byste možná měl osvětlit, nač ještě čekáte.“
Green jen taktak zadržel unavený odevzdaný povzdech a podrážděně pokrčil rameny. „Ta záležitost je mnohem choulostivější, než by se mohlo zdát.“
Přestože vypadal na svou hodnost vlastně až příliš mladě a nezkušeně, nedala se připisovat protekci a přátelům na vysokých místech, ale pouze přirozenému talentu a tvrdé dřině. Green patřil k těm schopným důstojníkům aliančního námořnictva a měl všechny znaky, kterými byli proslulí: SIO, její agenty a vlastně všechny, kteří s ní měli cokoli do činění považoval za bandu nemilosrdných, arogantních a mstivých sadistů, kteří mají potěšení z utrpení druhých. Dalo by se říci až za věrný obraz Aliance. Garvinovo jednání ho v tom dojmu jen a jen utvrdilo. Jeho kolegyně Snydersová toho od příchodu na palubu moc nenamluvila, ale působila stejně povýšeně a odtažitě jako Garvin. Spíš ještě víc, protože agent prokázal alespoň nějaký smysl pro humor. Sarkastický, ale přece jen humor. Jeho kolegyně nikoli. Green se téměř násilím donutil soustředit na důležité věci a teď se s dalším povzdechem pustil do vysvětlování.
„Jistě bychom udělali přesně to, co jste teď nadnesla,“ snažil se nedat najevo, jak je mu to, co by to obnášelo proti mysli, ale agentka si toho přes jeho veškerou snahu všimla a její rty se zkroutily do náznaky ironického úšklebku. Snažil se si toho nevšímat a navenek vyrovnaně pokračoval. „Než k tomu však mohlo dojít, přišla z admirality na Staré Zemi depeše. Zjistili jsme, že právě proto že je planeta Quinn strategicky i diplomaticky tak nezajímavá ji naši nadřízení vybrali jako vhodné místo pro založení jednoho z našich výzkumných center.“
Snydersová s Garvinem si vyměnila dlouhý a špatně čitelný pohled a pak na sebe téměř neznatelně souhlasně kývli. Zdálo se, že jsou skvěle sehraní a dokonale se doplňují.
Garvin se teď s pozvednutým obočím opět obrátil na komodora. „Tím se celá situace poněkud komplikuje,“ poznamenal. Pohodlně se opřel do měkkého křesla a založil si ruce na prsou. Zatímco mluvil, nedíval se na Greena, ale na hologram planety Quinn. I teď mu na tváři setrvávala ona dokonale neutrální maska. „Ale pořád nevidím vaše důvody pro zatažení SIO do této záležitosti. Předpokládám, že v tom výzkumném centru povstalci objevili něco, co neměli. Jak v tom ale figurujeme my? Tohle je výhradně záležitost námořnictva.“
„To jistě je,“ řekl pomalu Green. Nenápadně se pod Garvinovým mrazivým pohledem zavrtěl a snažil se potlačit chvění rukou. Bazilišek ve znaku SIO se ke Garvinovi opravdu hodil. „Za normálních okolností bychom si planetu Quinn samozřejmě opět podrobili a naše bezpečnostní složky by se postaraly o… všechny, kteří se o těchto laboratořích dozvěděli. Jenže to bohužel nebude tak jednoduché. Šlo o vysoce utajené experimentální centrum. A co z toho plyne…“ Komodor tak napůl omluvně pokrčil rameny a na okamžik se zamyšleně zadíval na hologram.
Je zvláštní, že SIO o žádných takových laboratořích nic neví, Snydersová upřela na Greena tvrdý pohled, ale zase jsme neměli důvod jakékoli námořní laboratoře na Quinnu hledat. Námořnictvo co se všech agentů týkalo vždycky trpělo až chronickou nedůvěrou. Jestli je oprávněná? Agentka se v duchu se nevesele usmála. Kdo ví? Faktem zůstávalo, že asi sotva měli důvod se SIO s něčím takovým svěřovat.
Agent Garvin Greena zdviženým obočím vybídl k pokračování a Snydersová opět obrátila pozornost k mladičkému nadějnému komodorovi. Ten se potichu nadechl a nuceně konverzačním tónem spustil:
„Přesné podrobnosti neznám ani já, ale byl jsem svými nadřízenými ujištěn, že budou přiloženy v depeších speciálně určených pro komando, které provede infiltraci. Podle toho, co víme se našlo mezi povstalci několik biologů a vědců, kteří byli ochotni – a hlavně schopni – použít některé… komponenty uskladněné v těchto laboratořích k útoku na civilní obyvatelstvo planety Quinn.“ Green při té myšlence nenápadně nasucho polkl, ale přinutil se pokračovat. „Vyhrožují, že to udělají, pokud se naše flotila pokusí zaútočit. Jejich námořní síly by nám samozřejmě neodolaly, ale tohle nás drží stranou. Z admirality přišlo rozhodnutí požádat o pomoc SIO. Vaším úkolem bude proniknout do laboratoří a neutralizovat zbraně, které by případně mohli použít. Jakmile se vám to povede naši výsadkáři zahájí útok.“
„Jste si jist, že neblufují?“ otázala se tiše Garvin. Pohled stále upíral na projekci a zdálo se, že o něčem horečně přemýšlí. Oči měl přimhouřené do úzkých štěrbin a zuby křečovitě zaťaté.
Green přikývl. „Jsem si tím naprosto jist. Jak jistě víte, moci se po převratu, který svrhl alianční vládu ujal senátor Tipton.“ A to je ještě větší cvok než byli členové vlády složené z loutek a poskoků Aliance, nedodal Green hořce. Ti přinejmenším nevyhrožovali, že vyvraždí polovinu populace.
Všiml si, že Garvin si se Snydersovou vyměnil další téměř nepostřehnutelné kývnutí. Tentokrát působilo spíš chápavě. Nezdálo se, že by je nějak děsil jejich – a nejen jejich – příští úkol. Oba dva vypadali stejně lhostejně a nezúčastněně jako ostatně celou dobu předtím.
„Tím se to víceméně vysvětluje,“ poznamenal zahloubaně Garvin, ruce založené na prsou, ledové černé oči stále upřené na projekci. Na Greena se ani nepodíval – celou dobu, co komodor mluvil se zdálo, že ho úplně ignoruje. „Ale pokud se má tato infiltrace povést, budeme potřebovat veškeré dostupné informace, jaké nám můžete poskytnout. Jsou to nakonec vaše laboratoře.“
Green se nepatrně otřásl, ale řízně přikývl. „Dostanete veškerou možnou podporu,“ ujistil agenta a jeho kolegyně se kysele ušklíbla.
„A taky budeme potřebovat co nejvíc dat o počítačové síti té laboratoře,“ řekla s prvním úsměvem, jaký od ní kdy komodor viděl. Byl cynický a zlověstný. Šel z něj strach.
Garvinův koutek úst se při pohledu na nedočkavý výraz Snydersové nepatrně nadzvedl, jako by si vzpomněl na nějaký dobrý vtip nebo taškařici. Ale podle toho, co Green se o SIO a jejích členech zatím dozvěděl muselo jít minimálně o odvaření bezpečnostní sítě nějaké flotily. Velké flotily.
Agentka zjevně pochopila, o čem komodor přemýšlí, protože se ironicky ušklíbla, ale jinak to nekomentovala.
Chvíli bylo ticho přerušované jen tichým šuměním a předením procesorů a tichým mumláním techniků, které se ozývalo ze sluchátek. Ponuré mlčení přerušil až jeden z Greenových důstojníků – komandér William Redmond, druhý důstojník kapitána křižníku Dobyvatel.
„Slečno Snydersová, měla byste vědět, že už proniknout do samotného objektu bude představovat velký problém. Vlastně jedinou možnou cestou jsou větrací šachty, ale oni o nich určitě ví. Dostanete samozřejmě podrobné plány, ale vybavení budete muset obstarat na-“
„My máme všechno potřebné vybavení, děkujeme, ale nejsme žádní nováčci,“ přerušila ho studeně agentka Snydersová a upjatě se v křesne napřímila. „Detaily a provedení mise laskavě nechte na nás, komandére,“ zlomyslně zdůraznila Redmondovu poměrně nízkou hodnost. „Od vás potřebujme pouze všechny dostupné informace.“ Provrtala komandéra dalším ze svých nepříjemných pohledů a podívala se na hologram.
„O které podnebné oblasti tady mluvíme?“ otázal se potichu Garvin.
Z míry vyvedený Green se snažil co nejrychleji vzpamatovat. „Jistě… takže…“ zahleděl se do monitoru notebooku na stole před sebou. „Komplex byl vystavěn přímo přesně na rovníku. Jak jistě víte, Quinn má vzhledem k jiným planetám velmi mírné podnebí, ale na rovníku už to není tak příjemné. Laboratoře samotné jsou uprostřed Herringovy pouště, zásobované pouze několika prameny podzemní vody. Vchody jsou pouze dva…“
Na holografické planetě Quinn zablikal červený vykřičník a otáčející se vesmírné těleso se vzápětí změnilo na detail krajiny kolem zářícího vykřičníku. Jak hologram zablikal, náhle zesílené světlo rozehrálo po briefingové místnosti temné stíny a ozářilo bledý, ostře řezaný obličej agentky Snydersové. Přestože tvář měla hladkou a bez vrásek, kaštanové vlasy jí na skráních už protkaly bílé nitky. Green se však nemohl zbavit dojmu, že ten starší a zkušenější z dvojice je Garvin.
„Jakékoli detaily nebo plány mise samozřejmě necháme na vás a budeme se snažit být vám co nejvíc k ruce. Nicméně jistě uznáte, že tato záležitost spěchá.“
Green si vzápětí uvědomil, jak trapně zní pobízet agenty SIO k větší rychlosti a v duchu se za to proklel. Agenti se na něj svorně podívali, jako by byl malé děcko, které naprosto netuší, o co ve skutečnosti jde a pak si vyměnili ponurý pohled, který jasně vyjadřoval jejich názor. Green zjistil, že ho ta jejich povznesená arogance přestává děsit, ale neskutečně rozčilovat. Co jim zatraceně dávalo právo jednat, jako by lidé kolem nich byli něco méněcenného?
„Vaše asistence v této misi nebude potřeba,“ řekla ještě ledověji Snydersová. „SIO si samozřejmě uvědomuje jakou má tato záležitost prioritu a že s každým dnem, kdy není Quinn pod kontrolou Aliance klesá veřejné mínění. Na sestup do atmosféry budeme připraveni během zhruba šesti hodin. Požadavky, které na vás budeme mít během operace budou příslušným důstojníkům sděleny před naším výsadkem na planetu. Teď vás požádám o veškeré přístupné informace. Složka, kterou jsme dostali z admirality byla sotva dostačující.“
Jeden z důstojníků jí přes stůl podal elektronický záznamník. „Tady jsou veškeré informace, které jsme byli oprávněni vám poskytnout,“ řekl potichu Green. A pak – aniž si vlastně uvědomil co dělá – ještě tišeji doplnil: „Hodně štěstí, agentko Snydersová.“
Oba agenti už mezitím už vstali a byli na půli cestě k dveřím, když se Snydersová prudce zarazila a pomalu se na komodora otočila. Z jejího výrazu přímo čišel sarkasmus. Zdálo se, že nevěřím svým uším.
„Štěstí je pro začátečníky, komodore,“ sdělila mu s ironickým úsměvem. „Pokud to není nutné, nikdy se nespoléhejte na vlastní štěstí, nebo hloupost nepřítele.“ S těmi slovy na něj kývla a vyšla do chodby s Garvinem v těsném závěsu. Když se za nimi dveře s tichým zasyčením zasunuly, Green si pro něj nezvykle rozčileně pomyslel, že jim oběma to, do čeho jdou docela od srdce přeje.