Nokturno.net / tvorba / dílko

Potkal jsem dívku
s moudrostí ženy
broušený drahokam
neschopnou klamu.
V tom světa chlívku,
u huby pěny,
jinou už nepotkám
bloudící samu.

Děkuji že je tu
ač nevím komu
že můžu točit tváře
k slunci co nosí.
Nabádá ke vzletu
do korun stromů
a rdít se nutí lháře
před ní jsme bosi.

Hřeji se, raduju
vztahuju dlaně
sama tak zkoušena
přeji jí štěstí
Ona je chladivým
obkladem ráně
křehkou ať nezraní
života pěsti.