19.06.06 | čtenář Bouře Nilu | 2090 x | vypínač
Jen do mne se pouštějte rozverné ženy, jsem jak voda, plynu a nejsem
němý,jsem stále v pohybu po zemi teču, lesy i louky ve vědomí
vleču.
Všichni jsme spojení zlatou nití, všichni jsme madonou jednoho bytí.
Jak vlna v úsvitu rozrazím přeludy,pokořím všechny natvrdlé pobudy.
Pavouk života spřádá sítě, unikne jen nevinné dítě.
Prach zvedá se ze stvrdlých srdcí,polibek života v krvi už frčí.
Jde přímo do středu rozpouští led. Já žiju život svůj, tady a hned.
láska sex svoboda .. erotika marnost vztahy horror naděje zoufalství žena nenávist voľný verš fantasy aa . život strach vzpomínka poezie deprese zima srdce cesta tma hrůza x čas mládí zklamání smutek pocity smrt osud horor beznaděj příroda bolest město * realita podzim emoce pocit sen noc les antilistí touha haiku krev samota humor sobota jen tak vztah temnota přetvářka momentka ... povídka vyznání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866