25.06.06 | boddah, @, další tvorba | 2237 x | vypínač
Znali jsme se už chvíli dlouhou,
pravidelně jsme se vídali.
Tvé tělo, ne city, mě naplňovaly touhou.
To proto jsme spolu spávali.
Proč musels všechno zkazit?
Dávno jinému jsem duši upsala.
Radši nechám se ze skály srazit,
než abych tu s tebou zůstala.
Brzy nad ránem opustím tvé lože.
Vyznals mi lásku, to je ten důvod.
Na to umím říci jen: ,,cože?!“
Nemáš se vyznávat, když naznáš můj původ.
Zda odpustíš mi se ani neptám.
Poslouchat umím jen jeden hlas.
Vždyť v každé slastné chvíli šeptám:
,,AVE SATANAS“
srdce smutek jen tak momentka město les pocit humor sen ... strach pocity zklamání krev svoboda . zoufalství vyznání voľný verš naděje čas přetvářka realita podzim noc deprese poezie emoce sex * hrůza život osud zima .. žena horror x erotika temnota tma cesta vztahy příroda samota nenávist fantasy marnost vztah aa bolest smrt povídka láska antilistí mládí haiku horor touha sobota vzpomínka beznaděj
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866