Nokturno.net / tvorba / dílko

Myslím na minulost,
věci dřívější, co jsou už pryč.
A mám toho právě dost,
boří mou mysl jak rýč.

Černá kaňka na lilii
bílé jako padlý sníh..
..už si nad vším ruce myji,
už je na mé tváři smích.

Dříve však to byly slzy,
co rozostřilo oči mé.
Dnes? Snad mne to jen trochu mrzí,
ať PRYČ je už vše ošklivé.

Důvěru jsem kdysi dala..
..všechnu, co jsem mohla dát.
Ta bytost si ji ale vzala
a počala si s ní jen hrát.

BYTOST?..Proč tohle, ptáš se?
Pro mne už člověkem není..
..Je jen loutkou v hloupé frašce,
co ve skutečnost se mění.

Myšlenka na ni mě děsí
jako nejhrůznější z hrůzných snů.
Ještěže pryč už jsou ty běsy,
ještěže pryč už jsem od těch dnů..