Nokturno.net / tvorba / dílko

Za zpěvu ptáků jsem si tě vzala
a náš les nám požehnání dal.
Na mezi vonící planá růže vzplála,
vítr nad řekou tklivou píseň hrál.

Pro lásku, jen pro tu jsem žila,
za nocí studených se hřála nadějí.
V objetí tvém tak ráda jsem snila,
láska a touha – posvátná znamení.

Říkali o nás závistiví lidé,

• ta láska je rozmar, který pomine !
  

Však ty víš, ať kdo ví co přijde,
než hedvábí, mi dražší tvá režná košile.