16.07.06 | čtenář Irena | 1802 x | vypínač
Za zpěvu ptáků jsem si tě vzala
a náš les nám požehnání dal.
Na mezi vonící planá růže vzplála,
vítr nad řekou tklivou píseň hrál.
Pro lásku, jen pro tu jsem žila,
za nocí studených se hřála nadějí.
V objetí tvém tak ráda jsem snila,
láska a touha – posvátná znamení.
Říkali o nás závistiví lidé,
Však ty víš, ať kdo ví co přijde,
než hedvábí, mi dražší tvá režná košile.
pocity horror život fantasy smrt žena povídka deprese sen antilistí tma sex pocit les humor čas poezie zima x sobota cesta přetvářka příroda podzim emoce mládí .. . * vzpomínka srdce láska samota bolest temnota zoufalství nenávist zklamání strach smutek naděje vyznání momentka krev město hrůza ... touha noc osud marnost haiku realita beznaděj voľný verš vztah svoboda erotika horor vztahy aa jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866