16.07.06 | čtenář Irena | 2074 x | vypínač
Okrášlená soumrakem, provoněná sebou,
ještě neodsnila své záhadné sny.
Zbývá se uložit mezi břehy,
rozvlnit se v líném mihotání.
Rybí těla se stříbřitě lesknou,
v důvěře v její laskavé bytí.
Tisknou se k sobě, jak by se milovala,
a rybí sen prochází očima a duší.
Stromy obtěžkané posláním,
sklání své větve nad hladinu.
Tma zvolna zavírá další den.
Hladím tě po paměti, řeko má.
realita beznaděj vzpomínka zima zklamání momentka noc marnost povídka temnota humor podzim sen pocity zoufalství fantasy vztah nenávist srdce cesta svoboda sex jen tak deprese smutek přetvářka strach krev vyznání antilistí osud příroda haiku čas ... sobota pocit poezie * bolest naděje život . emoce mládí horror touha láska .. vztahy smrt tma aa žena x les horor samota voľný verš erotika město hrůza
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866