Nokturno.net / tvorba / dílko

Mé tělo je jenom nástroj,
vyloudí pár vzdechú…
Áááách.
Tak v peřiny mně nastroj..
V listy a kousky mechu.
Strach???
Snad, že nasadíš mi postroj.
Prý nepodléhat strachu?
Mění se v popel, prach.
Tak sedni si na kraj postele
a nech mě přitulit ke tvému boku…
Zítra spovídat se budem v kostele,
my kacíři ve vlčím rouchu…
A pohlaď mi ještě struny na levé lopatce..
Táááák!
Stejně již mám hlavu v oprátce.
Skočím pak.
Teď ti zlíbám ještě šíji…
V poslední chvíli..
Ten sen je naštěstí pryč…