Nokturno.net / tvorba / dílko

čas tak pomalu plyne
dým z cigarety pokojem se line
a ven posléze oknem mizí
připadám si jako někdo cizí
jako tělo bez duše tu sedím
do prázdnýho prostoru hledím
a otázky honí se mi hlavou
jako ryby ve vodě si plavou
bez jakéhokoliv cíle
ať už skončí tato chvíle
zbytečně promrhaného času
poslouchánim mlčícího hlasu
hlasu ohlušující volání
co k šílemství mě dohání
on ale nevolá, zoufale křičí
bolestí, co mě uvnitř ničí
a slzy do očí vhání
kdy někdo vyslyší má přání
pomůže zbavit se samoty a bezmoci
kdo bude se mnou koukat do noci
když můj anděl je tam v dáli
býti spolu jsme si přáli
já jsem tu a on je tam
stejně jako já – sám
mě se stýská a mu snad též
tak zvedni se a běž…
za svým andělem