Nokturno.net / tvorba / dílko

stojím
nad hlubokou propastí
zahalená
závojem temnoty
svírá mě noc
či žal
děsivé myšlenky
vkradly se dál
do mysly
i duše…
děsí mě samota
v níž vždy
přichází úzkost
ten pocit
co tolik bolí
ale já ho miluji
tak co vlastně chci??
jsem zmatená
nůž
zaboří se do kůže
v očích slzy
skanou do rány
kde mísí se s krví
ostrá bolest
bezmoc
či blaho
když bolest těla
vystřídá tu v duši
jsem zraněná
koukám do propasti
a tiše toužím
strach
se předhání s chtíčem
zase ten pláč
dětský
ohlušující pláč
vysvobození…