Nokturno.net / tvorba / dílko

kolikrát jsem seděla
v přítmí pokoje
a mlčky hleděla
do plamene svíčky
co divoce tančil
v rytmu nočního ticha
modravý
z cigarety kouř
se vznášel pokojem
pohlédla jsem z okna
skrz vrstvu prachu
prázdno…
sem tam
se ze stínu vynořila postava
bloudící duše – snad
bloudí noční ulicí
stejně jako já
bloudím ve svém srdci
je naplněno láskou
k malému tvorečkovi
co spí ve vedlejším pokoji
za pár let zas budu
stát u okna
a mé oči plny strachu
budou koukat
skrz vrstvu prachu…
zvláštní jak rychle příjde
strach o dítě…