Nokturno.net / tvorba / dílko

Listy starých knih v troskách
stránky se mění v prach
dveře – tam a zpět
přijde ona
vznešená smrt
-z níž se tajil dech -
aby nám umožnila
temnotě se usmívat
stát tváří v tvář nicotě
sladká tma
zvláštní
divný svět
ukážu ti divné lidi
kteří jsou utajeni mezi námi
široká cesta rána
táhne se k noci
ucítil závan tajemna
zastavený čas na břehu jezera
za oknem déšť se valil
déšť a hromy
oblíbená zákoutí
šílenství v šepotu.
Co tady vlastně chceš?
Já vím, vím, co chceš.
Toužíš jen po tom znovu spatřit
nikdo nespatří
hleděli do očí svým dětem
prosí o porozumění
už se ti nikdy nepodívám do očí
už nikdy
Jenže skutečnost je jiná.
Ano, vždycky bude jiná.
Je mi tak strašně smutno.
Hovořím k tobě, mé já.
Jen smrt tě vzkřísí k životu
a přinese ti spásu.
Nezbývá mnoho času
a hranici nelze překročit
čas přece není – neexistuje…