Nokturno.net / tvorba / dílko

Na začátku
Tak krásná a křehká,
nic jiného není.
Tak sladká a tak něžná,
Snad není to jen snění.

Když na ní pomyslím,
cítím hřejivé teplo.
Při pohledu do jejích očí,
oslní mě překrásné světlo.

Září jako slunce na obloze.
Jako pochodeń v temném labyrintu samoty.
Ale i slunce jednou zapadne
i pochodeň pohasne.

Kdysi
Pak je tu tma.
Chladná a drtící.
Je to krutá hra.
Každá myšlenka je smrtící.

Nedávno
Hledal jsem to světlo znovu a dlouho.
Až na kraji svého bytí.
Už dávno to skončit mohlo.
Myslel jsem, že pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí.

Předvčerejškem
Včas otočil jsem list.
Hledání jsem zanechal.
Starý život jsem opustil.
Začal jsem žít.

Včera
To co jsem léta hledal,
našlo si mě za chvíli.

Dnes
Láska, štěstí a pravda.
To se nedá najít.
Stejně jako strach, smutek a křivda.
Lze to jen prožít.

Zítra
Láska, štěstí a My všichni.