Nokturno.net / tvorba / dílko

V zátočinách tichých,
kde zpívají jen ptáci,
na mechu jahody jsme spolu snídali
a z potoka vodu pili,

• jako dva , co mají si co říci.
  

I když mlčí a dívají se jinam….….

Je dobře, že raci nevymřeli,
je dobře, že voda se nezkalila,
je dobře, že láska , ač bolí,
důvodem je, proč se probudit.

A vstát i do nepohody….

Nad horami se slunce zvedá,
proráží mraky – je vítězem nad nocí,
rozlije zlato. Rozvoní louky.
Aby k ulehnutí byly, k milování.

Zatím trhám heřmánek – a sním.

Po horách, nad stržemi,
po tajemných stezkách,

• a tam smí jen laně s koloušky -
  

strážené jeleny a Bohem,
jdeš tiše za mnou.

Protože lidské cesty pro nás není.

Dívám se často na nebe,
jestli už není tvůj čas.

• poznám ho podle hvězd -
  

Srdce si připravím a duši očistím,
pro strastiplnou pouť.

S tebou.
Za tebou ….