Nokturno.net / tvorba / dílko

Ne, to není možný, pořád mě pronásleduje! Kdy už to konečně skončí?! Nesnáším zlé čaroděje! Nesnáším je. A hlavně nesnáším, když musím jít tmavou cestou, vždycky se bojím.. A to je zrovna teď. Sakra! Co to bylo? Uslyšela jsem nějaké šustění. Pohlo se křoví. Kdo tam je? Musela jsem to prozkoumat. Kdyby nebylo takové bahno. Pohlédla jsem vzůru a a kapky deště mi padaly do obličeje.
Přišla jsem k tomu křoví a pokusila jsem odtrhnout list, ale nějak to nešlo. Co to tam drží? Popošla jsem tedy blíž, abych se přesvědčila, co tomu brání. Zpoza toho listu se mi před očima objevila černá kočka se zelenýma očima. Ne! To ale musí znamenat.. že.. že tu je Sombrelon! Sombrelon byl nejmocnější zlý čaroděj na světě, stačí ho zabít a ostatní zlí čarodějové taky zemřou. Jenže není to tak jednoduché. Nejmocnější je nejmocnější.
A zrovna teď jsem na něj musela narazit. To se mi nelíbilo. Snažila jsem se domluvit s tou potvorou:
„Můžeš kousek poodejít, kočičko?“ snažila jsem se. „No tak, čičí..“
„Ne, nemůže!“ zahřměl něčí hlas. NE! Můj bože, on je to opravdu Sombrelon! „Co-tu-chceš?“ Jeho oči jiskřily zlostí a dívaly se přímo do mých.
„Měla bych se ptát spíš já tebe. Až doposud jsem žila v domnění, že nejmocnější čarodějové nebydlí ve křoví? Nebo se snad mýlím a dáváš přednosti nepohodlnému bydlení?“ divila jsem se.
„Tak dost! Nemáš žádné ponětí o tom, co tu právě já dělám. Překážíš mi tu a každého, kdo mi překáží, zabíjím. Počkat, nejsi ty náhodou poslední dobrá živá čarodějka Ailen?“ ptal se mě.
„Samozřejmě, že to jsem já.“
„Skvělé! Konečně budu vládnout celému světu! Po tom jsem vždycky toužil!“
„To nevím, jestli se ti podaří.“ Ale bohužel to bude asi pravda. Jak já můžu zvítězit nad nejmocnějším čarodějem? Ještě, než odjedu ze světa, jsem se v duchu rozloučila. Byla jsem tu ráda. Sbohem..
„Ty snad pochybuješ?“
„Ovšem, jsi absolutní nula. Bezcitný, hnusný, prolhaný..“
„Myslím, že na hádky není teď čas!“ A Sombrelon začal mumlat jakousi kletbu. Nevěděla, co to povídá, tak jsem se radši transponovala za něj, namířila jsem na něj rukama a řekla ORISTKRES, kouzlo, které působí jako telekineze. Ale Sombrelon byl moc chytrý, vycítil to a včas uskončil stranou. Určitě by mé kouzlo působilo tak, že by odlétl, kdo ví kam. V ten moment se Sombrelon otočil, napřáhl se rukama naproti mně, vyřkl hlasité ORISTOKRES, ale bohužel jeho kletba fungovala a já jsem byla moc pomalá, takže jsem letěla do toho křoví, kde Sombrelon zprvu byl.
„Au! Sakra, proč je to tak ostré?“ zlobila jsem se. Samozřejmě, že to byly nějaké trny, které mě spoutaly. Počkat, a není náhodou támhle ta černá bestie? Doufala jsem, že bude mít trochu rozumu. „Čiči! Kočičko, pojď sem, mám tu pro tebe něco dobrého! Tak pojď si pro dobré masíčko! Čičí. No pojď!“ Kočka se ani nepohnula, jen se jí zúžily čočky jejích očí a rozběhla se mým směrem. To není moc dobré. To se mi nelíbí, to se mi vůbec nelíbí. Do háje, teď se z těch trnů nedostanu. Zkoušela jsem se vymanit z trnového sevření, ale nešlo to. Ten Sombrelon ta kouzla nějak až příliš dobře ovládá. To se mu ani nedivím, když je to nejmocnější čaroděj. Já taky nejsem zas tak špatná, ale na Sombrelona moc nemám.
Ztraceně, ta kočka se ke mně blížila děsivou rychlostí a ty trny ne a ne odstranit. Pak jsem ji jen uviděla nade mnou ve vzduchu, jak vystrčila drápy, doskočila na mě a ty svoje nože vrazila do mých nohou.
„Áááá,“ zavřala jsem a všimla jsem si Sombrelona, jak celou situaci se založenýma rukama sleduje a směje se mi. Proč mě rovnou nezabije? Proč? Určitě si chce užít, jak se budu svíjet bolestí.
Musela jsem ze sebe sundat ty trny. Uchopila jsem jednu větev a snažila ji opatrně vyndat z mého těla, ale nějak lehce to nešlo. Nezbylo mi nic jiného, než to, že jsem trhla a z mého těla vystříkla krev. Byla to hrůza, ještě zbývaly tři takové úděsné trny. Zatáhla jsem tedy za druhý, vykřikla jsem bolestí a to je teprve polovina. To už nevydržím.
„Ale, ale? O copak se to snažíme?“ otázal se sladce Sombrelon. Klekl si přímo ke mně, takže naše obličeje byly blízko u sebe. „Mohl bych tě zabít,“ pokračoval sladce.
„Ale nechceš, já vím,“ řekla jsem se zrychleným dechem.
„Správně, Ailen,“ kýval Sombrelon a uchopil mou bradu mezi ukozováček a palec. „Musím si užít, až mě budeš prosit o to, abych tě zabil.“ Bylo ticho. Jeho hlava se přibližovala k mé. Zbývaly dva centimentry od doteku.. a.. potom Sombrelon otevřel svá ústa a políbil mě. Rychle jsem dýchala, hleděla jsem mu do očí. Potom mě ještě jednou políbil a pak tvrdě odstrčil mou hlavu.
„Konec romantiky!“ Poté vyslovil KAROSUS a tato jeho kletba mi sedřela kus kůže z mé levé ruky.
„Magore!“ zařvala jsem a zkoušela jsem na něj vyslat kouzlo PRODES, které by mu aspoň podlomilo kolena. Jenže on byl opět moc ryhclý a zařval KAROSUS: Pro změnu jsem teď měla krvavou pravou ruku. Nyní jsem se válela v potocích krve. Měla jsem toho tak po krk. Naštvala jsem se a posledními jsem se příšerně škrábla, protože nebyl čas na žádné opatrnosti. Vztyčila jsem, věnovala jsem mu jeden divoký polibek a vyslovila jsem ORISTOTES. Sombrelon odletěl někam do toho příšerného bahna. Rychle jsem k němu přiběhla, abych ho dorazila. Než si tohle Sombrelon uvědomil, prudce jsem ho nohou praštila do obličeje tak, že by se probral až někdy další den. Byl v bezvědomí, byl bezmocný. Tak jsem pro jistotu vyřkla KAROSUS a namířila jsem toto kouzlo na jeho hrudník. Z jeho hrudníku stříkala krev a konečně se i on mohl válet v potocích krve. Měl, co chtěl! Srdce mu už nebilo.
To není možný, já jsem zavraždila svého největšího protivníka, který je nejmocnější na zeměkouli. To opravdu není možné! Já jsem skvělá! Pomyslela jsem na to, jak zítra budu na titulní straně v novinách a titulek bude znít: Ailen Graham zabila Sombrelona!
„Splnil se můj sen!“ Samým vysílením jsem klesla na zem, pohlédla na oblohu a nechala jsem stékat po sobě kapky deště.