Nokturno.net / tvorba / dílko

Tam tomu je

• v zahradě, kam nedoléhá ani hlas z ulice
  

a čekání unavuje myšlenky, zaplétající se do sebe,
má lásko – trvalá jako ibišku květ,
jak loď, která se plaví odnikud nikam,
jak rejsek běhající od plotu k plotu,
v duchu přicházím abych se potkala jako řeky v soutoku,
a řekla – i proto tě miluji, že nevím, jaké to je ….

Poklidné náměstí a ozdobená rána,
navečer si zapaluji cigaretu o&# padající slunce,
tam, na verandě, kde voní máta a heřmánek,
visící květem k zemi pro svou sílu a účinek,
v záchvatu lásky, na kterou je jen smrt odpověď,
říkám si – i proto tě miluji, že mohu takto cítít,
a prohlížím si ruce v posledním paprsku slunce,
lesknoucí nehty a prsteny tvrdí, že existují
i když je už sotva vidím
a tak je to i mou láskou ….. .

Tak tomu je,
až k&# ězdám planou světla mých očí,
zasahující je nestoudným pohledem,
jsou vyprahlejší , než opuštěná doupata,
bez slzí a mříží,
pronikám pohledem až k Psí hvězdě,
a nevím, kam složit tíhu mého pohledu.
Zavírám oči
a poslepu dopisuji do písku tvé jméno za slovo láska,
tam u nohou Fauna, jež bdí nad vším a směje se,
mé pošetilosti.

Mé kroky po mýtině úsměvů zanechávají otisk,
mé prsty, které drnkají oplot tvou oblíbenou píseň,
vítr stejně rozhází již skoro ucelené myšlenky,

• ty jsi sám v sobě a já jen u tebe,
  

jako světlo v lucerně,
jako svíce dohasínající na oltáři smutku,
jako věčně se pohybující věčné světlo,

• vzhůru zpět z údolí snů ……
  

Tak tomu je,
za zavřenými okny padá listí ze stromů,
má hlava padá do cizího klína,
srdce však ne. Je dáno času na pospas.