Nokturno.net / tvorba / dílko

Jako každé ráno odemkl sklad plný klecí, v nichž se tísnila vystresovaná zvířata. Jeho prací bylo je napojit, nakrmit a hlavně umýt a upravit, aby vypadala zdravě. Opelichaného psa nebo kočku si přece nevybere žádný host. Nebude riskovat, že po jídle z nich připraveném, onemocní, nebo mu bude nevolno.

Svědomitě proto čistil každou klec i jednotlivé zvíře. Nepředstavoval si, že někdy bude dělat právě toto, ale bída a hlad v malé vesnici kde žil, ho donutila si nevybírat. Velmi dobře placená práce ve věhlasné luxusní čínské restauraci ve velkém městě dokázala uživit celou jeho početnou rodinu, čítající sedm mladších sourozenců a rodiče. Těšilo ho, že se z obyčejného uklízeče toalet a zametače chodníku, svou pílí vypracoval na místo ošetřovatele. Bylo mu sice líto těch roztomilých kočiček a psů, ale byla to přece „jeho práce“. Věděl, že pokud bude pilně pracovat, dostane nejen lepší plat, ale může postoupit i na vyšší příčku pomyslného společenského žebříčku. O tom rád snil. Představoval si, jak chodí v drahém obleku, namísto páchnoucích hadrů, stejně jako jeho vzor – majitel restaurace. Velice ho totiž obdivoval. Jeho noblesu i vybrané chování a vystupování.

V zámku zarachotil klíč. Dveře se s nepříjemným zavrzáním otevřely a dovnitř vstoupil majitel restaurace s přepravkou v jedné ruce a mobilem v druhé. „Ano jistě, Vaše speciální dodávka je již na místě, pane Li Shan. Právě jsem ji osobně přivezl. Budete si ji přát připravit již dnes večer?“ Zaujatý hovorem se ani nevšiml, že v rohu skladu stojí malý ošetřovatel zvířat a pokračoval v rychlé chůzi do své kanceláře.
Chlapci se rozzářily oči, jakmile viděl muže, kterého tolik obdivoval. Užuž se chtěl rozběhnout, aby ho mohl pozdravit a popřát mu úspěšný den, když se z přepravky ozval dětský pláč…