Nokturno.net / tvorba / dílko

Už zase sama
je to překvapení? Asi jak pro koho
Nedočkavá
chce všem dokázat, že vše ji může jen posílit
A přeje si
abychom ji vnímali takovou, jaká je
Do hlavy
jí nikdo nevidí, ale oči prozradí
Vnímavějším
třeba Tobě Michale, že má strach
A gesta
tak plná a přece prázdná
Radost
se nerozdává za zásluhy
To
jí ale nevysvětlíš
Změnila
náplň, ale obal zůstal stejný, vždy nedbale dokonalý
Asi láska
nesnáším když o ní mluví
Roztéká
se na jejích rtech do ztracena
A já
vlastně nevím o čem je řeč?!
Asi
potkaly jsme obě úplně jinou paní
Hloupé
vyčítat ti zrovna tady a teď něco, co asi nedokážu pochopit
Jen
ti chci říct, že se snažím, ale moc mi to nejde, jak se zdá
Pochopit
proč už nerozumím tomu, co děláš
Prosím
přečti si tyto řádky, ty to určitě uděláš už ze zvědavosti
Velmi
mi na tom záleží
Původně
to měla být smutná báseň o ztraceném příteli
Ale potom
jsem zjistila, že to nedokážu vložit do veršů
Tak odpusť
Chtěly jsme si společně vysnít pár krásných snů
Ty jsi
je začala plnit, jenže už zavíráš dveře, příliš brzy
Přemýšlím
která z nás nechala pod sebou realitu
Vznášet
ses vždycky uměla hezky, ale až ti ustřihnou křídla
Kdo
ti bude foukat rány?
Asi já
jinak bych nekoukala tak pozdě večer na monitor
A nepsala
řádky, které kritika zašlape do země, a ty budeš možná mezi nima
Na parapet
dopadají tvé oblíbené slzy z nebe, půjdu spát a doufat
Že ty
je teď někde taky posloucháš a myslíš na hezké věci
Tak dobrou
jdi spát a nech si zdát o tom, o čem nechci
Protože
vím, že štěstí a radost se nerozdává za zásluhy.