Nokturno.net / tvorba / dílko

Bez filozofie by se asi člověk v antickém Řecku neobešel. Zřejmě ani ve středověku. Filozofie odpovídala na často kladené dotazy ohledně světa, smyslu žití, Boha, krále; mnozí filozofové se snažili o „dokonalé společnosti“ – utopiích. V moderním světě se domnívám, že filozofové jsou koneckonců zčásti odepsáni a spíše přítěží světu.
Jistě objevíte mnohé filozofy, kteří se snaží nějakým způsobem vyložit tento komplikovaný svět, avšak ho nijak nevyřeší. Kladou otázky, odpovídají si na ně, ale nijak aktivně nepřispívají společnosti. Podle mého názoru má filozof uplatnění pouze ve spojení s jiným oborem, kde může své postoje a nápady uplatnit. Žijeme ve světě, kde se žije činy, nikoliv „plky“. Přemýšlet o věcech a odpovídat na otázky je sice pěkné, ale když proto člověk nic neudělá, nic nezmění. Možná, že filozofové počítají s ostatními lidmi, kteří by jejich myšlenky realizovali, ale v dnešním lhostejném světě je těchto lidí poskrovnu a filozofů a myšlenek mnoho.
Pak jsou filozofové, kteří se zamýšlí nad například jazykovými otázkami. Takoví lidé jsou z mého pohledu přítěží společnosti. Když jsem se učil na rozdílové zkoušky po roce v Americe, zjistil jsem, že existují lidé, kteří jsou placeni za zkoumání věty. Ale v takovém slova smyslu, že některý z těchto „géniů“ si vymyslí, že odteď jednočlenná věta není věta, ale větný ekvivalent a také si někteří odborníci myslí, že souvětí podřadné není souvětí, nýbrž věta složená. My, daňoví poplatníci platíme za lidi, kteří se babrají ve větě, a zkoumají, zda-li to věta je či není. Reagoval jsem na to básní, kterou si dovoluji připojit.

Debil číslo tři
Ach to jsem tak chytrý,
debil číslo jedna,
Ach já jsem snad umělý,
debil číslo dvě;
Je to věta není to věta,
studuju, která je to teta,
nemám cíle, nemám vlohy,
jen tu tak sedím a přemýšlím,
jestli správně jsou ty slohy,
přemýšlím a už to vím,
jsem debil číslo tři.

Zamýšlím se nad smyslem těchto „objevů“, které se cpou do hlavy dětem ve škole. Když dětem na prvním stupni paní učitelka vypráví o souvětích podřadných, než se dostanou na gymnázium, může nějaká rada „inteligentů“ rozhodnout, že souvětí podřadné neexistuje, a dítě se musí přeučit to, co se již naučilo. Tomu říkám přítěž společnosti. Co bylo tak špatně, když podřadné souvětí bylo podřadné souvětí?! Bylo tomu tak po desetiletí, ne-li staletí, a nikomu to nevadilo! Každý tomu rozuměl, každý to chápal, ale teď by bylo o pojem navíc. Zbytečný pojem.
Takže co od filozfie očekávám? Nic. Nic od ní neočekávám a nepřed-pokládám, že mi v mém životě pomůže. Radši se sám zamyslím nad problémy, které mě překvapí na cestě životem.
Závěrem bych snad jen shrnul svůj názor na filozofy: jsou v moderním světě spíše přítěží pro společnost, dělím je na neužitečné a ještě méně užitečné. Až se začnou aktivně podílet na tvorbě lepšího světa, začnu je akceptovat jako součást společnosti. Zatím se mi ale zdají pouze jako příživníci.