Nokturno.net / tvorba / dílko

Epitaf


Půjdu opět mezi hroby
tam jsem tě naposledy spatřila
Stál jsi tam jako poslední svého druhu
Slyšela jsem zvonit umíráček….….….….
Teď tu stojím opět , zas
Stojí tu teď krása krás
Cítím tvoje drápy na své hrudi
Rveš mi zaživa srdce z těla ven
Srdce nechci- klidně si ho vem
Ale vrať mi tvůj těžký dech
To co schází je tvůj tep
Nevím co, se náhle děje
Slavík tesknou píseň pěje
Je mi stále více slabo Před očima rudé tmavo
A poslední kapka krva, padla na tvůj hrob….….….….….…..

Půjdu tou cestou dlouhou
Táhne se mezi poli a loukami
Půjdu bosá s pouhou touhou
Půjdu těmi dálkami
A celý kraj kryje mlhový závoj
Na konci té cesty je tma a ticho
Půjdu bosá a nahá tou travou
Tam, kde jsem vídávala jeho
Mezi poli je tak ticho a klidně
A mě tak chybí tlukot srdce
Smrt otvírá náruč všem vlídně
Bez tebe mě bolí duše
….a mám prázdné ruce
Bez tebe nemůžu žít
A už nemůžu dýchat
Chci vedle tebe v hrobě být
A chci tlukot tvého srdce slýchat….….….….…..

Kohout právě hlásí ráno
Hřbitov v spánek upadá
Kdosi leží na náhrobku
Zbytky těla objímá
Vždy , když slunce zapadá
Otevírá její hrobku
Líbá její chladné tělo
Tělo mrtvé spát by mělo
Ale on ji nenechá….….….…
Každý den je pro něj výzva
Tiše s rýčem nocí chodí
Její mrtvé tělo líbá
Společnost ho za to soudí
On své touhy neuhlídá!