17.09.06 | čtenář Irena | 1569 x | vypínač
Prière
Ponech mi alespoň trochu toho smutku,
nebo se zrcadli v slzách mé sebelásky.
Vzdávám svůj boj s prchavými stíny,
nacházím soulad s trpěnými splíny,
v zárodku lásky se krčí prý nenávist.
Co na to říct ?
Ponech mi alespoň trochu toho snění,
nebo se neztrácej tak rychle z paměti.
Už s hvězdou ranní přichází ta tíseň,
už s prvním svítáním bolí ptačí píseň,
prázdnota srdce když tělo omámí
Má to tak být.
Podmračná rána v zahradách tak tíží,
stromy se sklání jak držely by stráž.
Za časem podzimním se cesty deště kříží,
do bouřkových mračen se slunce ještě vplíží,
snad náhle cítím ten proklínaný cit. . .
Ano, a zavčas měl bys odejít..
V bezpečí podchodů a zabouchnutých dveří,
ztrácí se tak snadno pod prahem klíč .
Za noci touláš se a hledáš příští snění,
v moci své prázdnoty voláš zapomnění,
snad také cítíš ten hořkosladký cit ?
Také tak já a tak – snaž se odejít.
strach zoufalství láska samota horor srdce ... marnost cesta sen vzpomínka jen tak fantasy hrůza touha * sex pocity antilistí poezie .. pocit horror svoboda vztahy les deprese vztah život zima . smrt momentka přetvářka emoce mládí sobota voľný verš x tma aa podzim město beznaděj povídka temnota žena zklamání příroda noc realita naděje osud smutek vyznání haiku humor čas nenávist krev erotika bolest
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866