17.09.06 | čtenář Irena | 1981 x | vypínač
Tak nahá.
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoší sebelásky,
ňadra ještě pevná,
jež někdo opustil
a nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost.
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř
levandulových polí.
K zemdlení je vláčná,
poddajná a ladná,
pod proudem chladné vody.
Žena, co ví, že je nahá.
horror humor smutek strach voľný verš láska podzim žena tma cesta horor beznaděj . sobota marnost zoufalství temnota erotika osud * bolest fantasy deprese pocity srdce krev aa vzpomínka touha noc x vztah mládí život přetvářka momentka vyznání .. realita antilistí čas haiku město poezie smrt vztahy hrůza zima naděje les povídka příroda pocit ... zklamání jen tak svoboda samota nenávist emoce sex sen
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867