17.09.06 | čtenář Irena | 1771 x | vypínač
Tak nahá.
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoší sebelásky,
ňadra ještě pevná,
jež někdo opustil
a nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost.
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř
levandulových polí.
K zemdlení je vláčná,
poddajná a ladná,
pod proudem chladné vody.
Žena, co ví, že je nahá.
strach příroda život jen tak voľný verš temnota město vztah sex pocit poezie povídka láska hrůza humor žena deprese ... beznaděj . podzim zoufalství osud emoce bolest antilistí fantasy noc naděje zima smrt sen čas realita horror cesta smutek vzpomínka pocity x srdce erotika touha přetvářka marnost * zklamání les .. vyznání sobota svoboda samota mládí momentka vztahy haiku horor tma krev aa nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2024 Skaven
komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6441
autorů: 866