17.09.06 | čtenář Irena | 1930 x | vypínač
Tak nahá.
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoší sebelásky,
ňadra ještě pevná,
jež někdo opustil
a nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost.
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř
levandulových polí.
K zemdlení je vláčná,
poddajná a ladná,
pod proudem chladné vody.
Žena, co ví, že je nahá.
realita bolest les zima tma život beznaděj mládí voľný verš vztah humor hrůza horror sobota .. * noc samota vztahy město ... zoufalství temnota svoboda naděje smutek marnost antilistí x čas aa fantasy touha osud horor zklamání pocity srdce jen tak momentka deprese smrt pocit podzim sen cesta vyznání vzpomínka strach poezie přetvářka příroda krev žena láska haiku emoce . erotika sex povídka nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867